Recenze na knihu
Malá lhářka Lisa Ballantyne

Nesmírně emoční psychologický román, který se i přes silné a nepříjemné téma skvěle čte. Celkem tři dny jsem strávila s touto knihou a při čtení jsem se přistihla, jak mám děj v hlavě a že nad ním stále přemýšlím. Ti z nás, kteří se s obviněním ze zneužívání nebo šikanou nikdy nesetkali, se těžko dokáží do postav vžít. Jsem strašně ráda, že nemám dceru ve stejném věku, asi by se mi to nečetlo vůbec lehko, už i tak jsem občas zuřila a používala vulgárnější slova. Ale když u mě kniha vyvolává takové emoce, tak to znamená, že je dobrá! Že si mě autorka získala. Měla jsem to se sympatiemi k postavám jako na houpačce… chvíli jsem byla na straně 13ti leté Angely, bylo mi ji strašně líto, pak za pár stran dál jsem na ni byla strašně naštvaná…vzápětí se něco stalo nebo potvrdilo, tak jsem byla na straně učitele Nicka, a tak to šlo celý děj knihy – autorka si se mnou pěkně pohrála, až do samého konce jsem si neuměla vybrat komu fandit… Závěr pro mě nebyl předvídatelný nebo jsem si ho spíš nechtěla ani připustit! Nejvíc mě na tom všem děsí, že se jedná o PŘÍBĚH, který se může stát každému z nás, který vůbec nešetří naše emoce, jsme zahnaní do kouta a není se jak bránit. Tak či tak z toho nikdy nevyjdeme jako vítěz! Do konce života jste poznamenán jednou „chybou“… PŘÍBĚH, který si zaslouží být čten, i když to vůbec není čtení jednoduché… V každém případě je román k velkému zamyšlení.