Recenze na knihu
Na Seně Vojtěch Rauer

Ubohost. Spatna literatura.

Mladistvé, svižné vyprávění. Děj vás vtáhne od první stránky. Připadáte si jako jeden z členů party. Autorův styl vyprávění se mi moc líbil. Naznačení budoucího děje je zajímavý efekt, který byl použit např. ve Zlodějce knih. Tady jste vlastně včas upozorněni na to, že se máte pečlivě soustředit na navazující sled událostí a i když už vlastně víte, jak to skončí, popis konce vás přesto ohromí.

Jeden příběh, jedno léto. Parta kluků a jejich „klučičí problémy“. Klubovna, cigárko, pivko. Vše se zdálo ideální až do doby, než se seznámili s novou partou. V tu chvíli jim skončilo dětství a stali se z nich příliš brzy dospělí. Tak tahle knížka mě opravdu hodně bavila. Je to sice útlá knížečka, ale může Vám přinést víc, než nějaký tlustý román. Příběh je neskutečně dobře napsán, okamžitě se vžijete do pocitů hlavního hrdiny a prožíváte s ním všechny radosti i strasti. Autor se zde dotýká spousty témat, které trápí dospívající kluky. Něco rozvede více, něco předá jen náznakem. Konec knížky mě dostal, nečekala jsem ho a bylo to krutý. Kniha mě zasáhla možná o to víc, že můj syn se blíží do věku hlavního hrdiny a tím jsem ji i víc prožívala. Pokud si chcete přečíst novelu o životě a ze života, rozhodně Na seně doporučuji, stojí to za to.

Poměrně krátký román o dospívání. Autorova prvotina, která nás vezme do života i hlav několika teenagerů v době kdy přecházejí z období dětské bezstarostnosti, mladické nezodpovědnosti bez následků, do doby kdy si uvědomují, že se věci mění, že činy mají následky a odpovědnost za své činy nesou jenom oni sami. V příběhu je tento přerod urychlen sledem silných a dokonce tragických událostí. Každý z nás si prožil ten svůj přerod, proto se dokážeme všichni s příběhem ztotožnit ač zrovna ten náš přechod do dospělosti mohl vypadat trochu jinak. Z počátku mě asi trochu štval filozofický a až přemoudřelý pohled na svět hlavního hrdiny, který mi na čtrnáctiletého kluka prostě neseděl. Když jsem se však zamyslel nad tím, že i já jsem v tom věku měl asi jiné smýšlení a pohled na svět než většina mých vrstevníků, a navíc autor v době psaní nebyl o moc starší než hlavní hrdina, pěkně mi to tam zapadlo a naopak mi díky tomu začal celý příběh dávat mnohem větší smysl. Nakonec je to prostě úžasné vyprávění o tom, že i když jsme každý jiný, vlastně všichni řešíme stejné vnitřní problémy. Vyprávění o tom, že každé rozhodnutí a čin, obzvláště z doby dospívání, může změnit naší osobnost, život i budoucnost. A některé věci si sebou poneseme celý život. Jediné co mě tedy opravdu mrzí je, že některá témata, která zde byla nastíněna, nebyla více rozvedená a jenom jsme se jich lehce dotkly a běželi dál. Ano bylo by to rozsahově na mnohem déle, ale mě osobně by to vůbec nevadilo. Na závěr, opět nemám nikoho specifického, komu bych knihu doporučil. Doporučil bych jí totiž všem. Skvěle napsaný příběh k zamyšlení o to užasnější když si uvědomíme věk autora při psaní.