Recenze na knihu
Kniha ztracených věcí John Connolly

V knize jsem se před pár lety našla a oblíbila si ji.

Výborná kniha a opravdu se dobře čte, ale dusila mě svou temnotou, proto jsem se k ní, zatím jako jediné Connollyho knize, nevrátila. Kupodivu si ji oblíbila má dcera, která ji četla ve stejném věku jako hlavní hrdina.

Knížku jsem přečetla jedním dechem. :D Vřele doporučuji. Pokud máte rádi zábavu s úžasným koncem. :D Tak do toho. :D

Každý měl v dětství své vlastní příběhy ... Je milion věcí, které člověka ovlivní - jeho chování a to co z něj v životě bude, někdy jsou to jen maličkosti...jindy jsou to životní tragédie, např. ztráta maminky. A je běžné, že cestou k dospělosti ztratíme pár věcí.. Vzpomeneme si, co pro nás bylo v dětství nejdůležitější? Co (kdo) nás všechno ovlivnilo? Proč jsme takoví jací jsme? Příběh Davida, který je na prahu dospělosti a loučí se s dětskou nevinností. Příběh o smutku a o ztrátě, o věrnosti a lásce a o zázračné síle vyprávěných příběhů.

Knížku jsem četla ve dvanácti letech, měla jsem ji půjčenou z knihovny. Přestože byla mezi dětskými knihami, myslím, že jsem na ni byla ještě malá. Knížka mě poznamenala a dodnes na ni vzpomínám. Přestože si nevybavuji všechny detaily, vybavuju si ten pocit, když jsem ji četla - tu podivnost a zvrácenost a pocit, že je něco špatně. Je to pohádka, ale ve starém smyslu tohoto slova. Ráda si knihu přečtu znovu, tentokát z pohledu dospělého. Navíc jsem zjistila, že letos (2023) vyšlo pokračování.