Recenze na knihu
Prostě na mě zapomněli Jiří Holub

Příběh se odehrává v roce 1945, kdy se osmiletá Klárka s rodinou odstěhuje z Prahy do Sudet. Němci byli vyhnáni a domy si zabírají jiní obyvatelé. Klárka si nový svět okamžitě zamiluje, i její novou přítelkyni – Helgu. Ta ve vesnici vyrostla, vychovala děti, ale teď je sama. Díky Klárce však dostane novou šanci. Tahle knížka byla nádherná! Její čtení jsem si užívala a když jsem skončila, měla jsem sto chutí začít číst znovu od začátku. Knížka je sice útlá, avšak vydá za tisíc stran. Je tam všechno – emoce, napětí, dětský pohled na krutý svět i rozvážnost zkušených, ale třeba i poválečný život šlechty. Navíc je neskutečně krásně napsaná, veškeré popisy jsem si zamilovala, vše jsem si dokázala reálně představit a díky tomu jsem vše prožívala společně s Klárkou a její rodinou. Konec knížky jsem nečekala a rozhodně mě nenechal chladnou. Nejen knihy přímo z války jsou kruté, ale i doba těsně po ní nebyla vůbec jednoduchá. Tím, že je knížka útlá, tak v ní nejsou zbytečné a zdlouhavé pasáže. Všechno má svůj význam, každé slovo tam patří a u čtení se rozhodně nebudete nudit. Ba naopak, já hltala slovo za slovem a nemohla jsem ji odložit. Tuhle knížku si prostě přečtěte, nezapomeňte na ni.

Moc krásně napsaný příběh z poválečného období.doporučuji

Dcera 12 let měla tuto knížku jako povinnou četbu v 7. třídě, přečetly jsme jí obě jedním dechem. Dcera se u ní trochu bála a po dočtení přišla se slzami v očích. Smutný příběh z poválečných Sudet vyprávěný pohledem holčičky, která tomu všemu dává naději. Není ale zakrytá tvrdá realita doby.