Recenze na knihu
Nikdy se nepřestala usmívat Martin Štefko

Naprosto uzasna jizda, ani jsem nedutala. Pribeh jde az na kost a bude ve vas dlouho rezonovat.

Musím ocenit skvělé popisy vražd, ve kterých jsem se vážně vyžívala. Jsem divná, ano. :D Celkově autorův styl psaní je svižný, bez omáček a zbytečností a stránky létají nadzvukovou rychlostí i díky sazbě a celkové velikosti knihy, která se vejde přesně do ruky. Nejdříve jsem z Alexandry byla lehce zmatená. Nedokázala jsem si její postavu s takovým charakterem a věčným úsměvem představit. Nějak mě na ni stále něco nesedělo. Pak jsem přišla na to, že to jen dělala ta představa vražedkyně, která má má kontě 168 mrtvých a plus ten ÚSMĚV! Brrr... A to je vlastně pozivum. Alexandra ve mě vyvolala neskutečně moc pocitů a vlastně doteď nevím jestli věřit, nevěřit, vina, nevinná... a mohla bych pokračovat v otázkách. A to mě hrozně baví. A proto jsem knihu rozhodně nečetla naposledy!

"Nedokážu ovlivnit všechno ve svém životě, s něčím se prostě smířím." Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr a Alexandra je obyčejná žena, která má na kontě 168 zabití. Vše se zdá jasné do té doby, než se ti dva setkají a začnou spolu mluvit. Hra na kočku a myš. Jen mi chybí odpověď, kdo je kočka a kdo myš!? Neuvěřitelné! Její úsměv, její pohotové odpovědi, ale i otázky, kdy se i psychiatr musel zamyslet, jaká odpověď je správná. Je reálné zabít tolik lidí? Hraje si s ním a nebo to vše myslí vážně? Proč se přiznala k vraždám, když ví, že jí čeká poprava? Je reálné zabít tolik lidí? Věřím, že každý máme svou 13. komnatu a jen málo lidem ji chceme otevřít...