Recenze na knihu
Klíč Kathryn Hughes

Minulost jedné ženy skrývá klíč k budoucnosti druhé! Tohle byla opravdu D O K O N A L O S T ! Na začátek musím moc pochválit neskutečně přenádhernou obálku (máme ji hezčí než knihomolové v zahraničí)… Je mi ctí, že se ke mně tahle kniha dostala, a já si ji mohla přečíst a můžu o ní napsat, že je prostě úžasná! Za mě určitě kniha roku! Potřebovala jsem si odpočinout od thrillerů a sáhla jsem po této knize. Je to již druhý román, který jsem od K. Hughesové četla, takže jsem věděla, jak autorka píše, ale byla jsem mile překvapená, že Klíč je ještě o chloupek lepší než Dopis. Děj knihy je rozdělen do dvou časových linií. První linka je ze současnosti (rok 2006), knihovnice a historička Sarah je čerstvě po rozvodu, žije momentálně u nedávno ovdovělého otce a potřebuje se něčím zaměstnat. Rozhodne se, že napíše knihu -denně navštěvuje opuštěnou a polorozpadlou nemocni Ambergate pro psychicky nemocné. Chce mít vše zdokumentované dříve, než ji dělníci zbourají. Nemá moc času, ale začne důkladně propátrávat. Náhodou se zde setká s mladíkem Nathanem, který utekl z domova, a momentálně zde žije… ten se ji nabídne, že ji s projektem pomůže. Jednoho dne narazí na místnost plnou zapomenutých kufrů a jeden z nich je obzvlášť důležitý, a tím tajemný příběh začíná… Druhá linka (rok 1956) Hrdinkou této linky je Elen – mladá zdravotní sestřička v zácviku, která se nechce smířit s tím, že se k těmto pacientům chovají špatně, myslí si, že ona bude tím andělem, který pacientům pobyt zpříjemní svým láskyplným chováním. Den, který všechno změní je ten, kdy přiveze otec svou dceru Amy do nemocnice, kde ji na jeho žádost přijmou. Elen se v ní vidí, jsou přibližně stejně staré. Amy je sice problémová dívka, ale není psychicky nemocná s tímto se Elen nesmíří a bude jí chtít pomoct… I když je tento příběh smyšlený, mnoho lidí, kteří byli neoprávněně umístěni do těchto nemocnic pro psychicky nemocné, by nám mohli vyprávět podobné příběhy, toto se opravdu dělo. Kniha v sobě ukrývá velmi silný a emoční příběh. Ne jednou se mi stalo, že jsem měla při čtení husí kůži a i jsem si poplakala.

Krásně napsaný příběh, i když je z prostředí psychiatrické léčebny. Kniha se čte velice lehce. Je to moje druhá kniha od autorky a opět mohu doporučit.

Prostředí příběhu, hlavní postavy, děj a ještě k tomu boží obal knihy. Za mě není absolutně co vytknout. Jsem neskutečně vděčná, že jsem knihu mohla přečíst.

Prostředí psychiatrické léčebny mě na knize zaujalo již na samém začátku. Ač bylo občas náročné číst o praktikách a přístupu, který zde byl využíván, tak jsem si děj v tomto prostředí hodně užila. Kniha je díky tomu skutečně jedinečná. Mimo prostředí vytvořila autorka také výbornou zápletku, která je sice jako celek velmi snadno odhalitelná, ale jednotlivé detaily tak snadno vidět nejsou. Během čtení jsem si vytvořila mnoho teorií, jak k propojení obou příběhů může dojít, nicméně konečné propojení bylo překvapivé. Zároveň ale musím přiznat, že mě z obou časových linek více bavila ta z minulosti, možná právě díky tomu, že jí bylo věnováno více prostoru. Obecně mám ale tyto pohledy do minulosti a jejich propojení se současností moc ráda. Troufám si říct, že hlavní postavy si zamiluje opravdu každý. Obě mají vřelé srdce, jsou chytré a průbojné. Za mě jsou to velmi sympatické hlavní hrdinky. Vývoj postav zde sice téměř žádný není, nicméně to příběhu určitě neškodí, právě naopak díky tomu vynikne vše ostatní. Tuto knihu nemohu jinak než doporučit a 5/5 hvězd vás určitě nepřekvapí.

Ne často se stává, že je kniha krásná navenek, ale i uvnitř. Tohle byla čirá dokonalost! Děj knihy je rozdělen do dvou časových rovin. První dějová linka ze současnosti vypráví příběh knihovnice a historičky Sarah, která žije u svého ovdovělého otce, je čerstvě po rozchodu a potřebuje svému životu dát zase nějaký pevný řád. Čas tráví především tím, že navštěvuje opuštěnou bývalou nemocnici Ambergate, prochází místnost po místnosti a snaží se najít nějakou „pecku“ pro svou budoucí knihu. To se jí v jednu chvíli podaří. Společně s mladým Nathanem, který je bez domova a v polorozpadlém objektu momentálně žije, nachází v jednom zapadlém pokoji několik starých kufrů a v jednom z nich nalézá klíč ke svému příběhu, který se tak pyšně otevírá. Druhá dějová linka z roku 1956 zasahuje do života mladé zdravotní sestřičky Elen, která v nemocnici pracuje a z celého srdce se snaží všem pacientům pobyt zde co nejvíce zpříjemnit. Její původně naivní představu rozbije příjem nové pacientky, mladičké Amy, která už na první pohled psychicky nemocná není. Zkrátka se jen někomu nehodila do života. Prostředí nemocnice, praktiky, které zde panovaly, personál apod. jsou popsány dost realisticky. Autorka se s ničím nepáře, nic si nepřikrášluje, a to se mi na tom moc líbilo. Knihu slupnete jako jednohubku třeba někde na houpací sítí na zahradě nebo v autě při cestě na dovolenou.

V knize sledujeme dva příběhy, jejichž společným tématem je nemocnice pro duševně choré. V současné dějové lince je Sarah, která se chce dozvědět co nejvíc o opuštěné nemocnici a ráda by o ní sepsala knihu. V minulosti sledujeme pacientku Amy a zdravotní sestru Ellen, které nám vykreslují život v „blázinci“ kolem roku 1950. Jak to tak bývá, osudy hlavních hrdinek se prolnou, ale autorka nás bude pěkně napínat, než nám prozradí, co je vlastně spojuje. Na tuto knihu jsem se těšila. Mám ráda příběhy z takovýchto ústavů. I tady byly informace zajímavé, avšak hodně strohé. Nešly vůbec do hloubky, bylo to takové letem světem. Celkově i celý příběh na mě takto působil – velké skoky v čase, všechno se prolétlo rychlostí blesku. Bohužel jdu proti proudu a kniha mě nezaujala tak, jako ostatní. Jediné, co musím uznat, je její čtivost, četla se dobře, stránky jen mizely před očima, ale to je bohužel tak vše. Celé mi to přišlo prvoplánové, jedna z romantických linek bohužel až trapná. Navíc, ač jsou v knize různé srdceryvné a emoční situace, tak mě to vůbec nezasáhlo. K hlavním hrdinkám jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah, takže to, co prožívaly, mě neoslovilo. Po slibném začátku jsem zhruba od sté strany četla bez zájmu a bez očekávání a myslím, že už mě v knize nic nepřekvapilo a nezaujalo. Příběh měl potenciál, zajímavé téma, ale bohužel nevyužité.

Od knihy jsem moc nečekala ale to bylo prostě skvělé čtení. Mám ráda knihy z psychiatrických léčeben. Kniha Vás chytne za srdce a budete zvědaví jak celá kniha dopadne. Zatím za mne adept na nejlepší knihu roku 2021.