Recenze na knihu
Rodina Emma Cline

Tato kniha je inspirována skutečným příběhem kultu Charlese Mansona. Vypráví nám o Evie, mladé slečně, která se doma nudí a brzy objeví farmu, kde žije komunita, jenž vyznává svobodu, volnou lásku a její vůdce Russell usiluje o smlouvu na první desku. Evie díky nim žije jako ve snu, ale časem zjišťuje, že není vše tak, jak se zdálo. Příběh sledujeme ve dvou rovinách, v roce 1969, kdy mladá Evie objevuje „Rodinu“ a v současnosti, kdy Evie prozrazuje, jak žije teď a vrací se myšlenkami zpátky do historie, na kterou by však nejraději zapomněla. Musím říct, že jsem před čtením nezkoumala, o čem konkrétně tato kniha je a kult Charlese Mansona jsem neznala. Po dočtení jsem měla hodně rozporuplné pocity. Není to špatná knížka, ale rozhodě to mohlo být lepší. Stále jsem doufala, že autorka půjde více do hloubky společenství kolem Russella, ale nakonec to byl příběh o pubertální slečně, která moc neví, co se životem. A když se zamiluje, tak je ovládána jen láskou. Příběh ze současnosti mě moc nebavil, autorka se zde snažila ukázat, jak těžké je žít s takovou minulostí. Takže pokud se pustíte do této knížky, rozhodně nemějte žádná velká očekávání a třeba budete mile překvapeni. Za mě tedy průměr.

Zajímavé nahlédnutí do fungování společnosti okolo Charlese Mansona.

Kniha se mi nečetla moc dobře. Co oceňuji je to, že věrně popisovala touhu pubertální dívky z ne zcela funkční rodiny někam patřit a někoho milovat. Rozpoložení Evie bylo popsáno dost živě a ani mě nepřekvapilo, že dívka nebyla schopná rozpoznat, co se vlastně v komunitě odehrává pod povrchem. Druhá rovina, dospělá Evie, která vzpomíná na to, co by nejraději zapomněla, byla zvláštně odtažitá a působila nevěrohodně. Za mě je to kniha, která neurazí, ale ani nenadchne. Nemyslím, že bych ji chtěla číst ještě jednou.