Recenze na knihu
Češtinářky Veronika Valíková

Velmi čtivě napsáno. Myslím, že kniha potěší nejen středoškolské češtnáře/ky, ale všechny, kteří rádi čtou.

Těžko se mi k této knize píše hodnocení. Na jednu stranu jsem měla problém ji dočíst, několikrát jsem ji odkládala a vracela se, myslela jsem si, že ji vůbec nedočtu. A to kvůli mně velmi nesympatické hlavní hrdince, učitelce Tereze, dnes velmi populární a mně protivný typ ženy-chudinky, která svého muže vylíčí jako totálního neschopu, který se nestará o děti (o což ona sama ale zdatně bojuje), ale zároveň je prakticky od prvního porodu zamilovaná do Čaroděje, kterého pronásleduje ve dne v noci, tudíž pro me opravdu velice labilní člověk, který žije ve snech, a tím stylem i vede své žáky, miluje romantické příběhy a pohrdá autory, které jsou oficiální, jen proto, že jsou oficiální (pádný důvod pro to nemá). S mnoha názory na knihy a autory (a na život) se s ní absolutně rozcházím (někdy je ta její povýšennost a přesvědčení o pravdě až udivující), což na druhou stranu člověka nutí přemýšlet a učit se akceptovat naprosto odlišné názory, a to beru na knize jako velice přínosné. Další skvělá věc je, že autorka rozebere a představí spoustu autorů a děl, některé jsem četla už kdysi dávno a úplně zapomněla na jejich poselství, hloubku, některé jsem se zdráhala vůbec číst. A v této době, kdy vychází spoustu braků (označených jako bestsellery...), které si člověk přečte jednou a nic si z nich neodnese a mnohé jsou tzv. jak přes kopírák, uvědomíme si, že ty krásné knižní poklady je potřeba neustále oprašovat z minulosti... Co mě ale na knize nejvíce zaujalo a proč bych ji doporučila opravdu každému, je autorčino akcentování, že svoboda se znovu vytrácí a opět se nám začíná předkládat "jediný správný názor", máme jasného "nepřítele" a svět se dělí na ty "správňáky" a "osu zla", pro ty, kteří nejdou s proudem, už máme jasné pojmenování a automaticky začínají být odstaveni. Když autorka vypichuje hlavní znaky tyranie z velkorománu 1984, úplně mě mrazí, jak to neskutečně sedne na dnešní dobu. Svoboda je holt velmi křehká a snaha o její potlačení existuje snad stejně dlouho jako lidstvo samo. Člověk by nevěřil, že tak krátce po revoluci, už ta saň manipulace a nesvobody zase vystrkuje hlavu... To je bohužel smutné, ale velice naléhavé sdělení, o kterém se bohužel nemluví, někteří by řekli, že člověka skutečná (politická) svoboda vlastně nezajímá, stačí mu nový "dotykáč" a banány v zimě...