Recenze na knihu
Příběhy příliš lidské Nigredo

V téhle knize je (alespoň já zažila) snad všechno (jak to u dobré knihy být má!)... Nějaký kousek romantiky a nostalgie; znechucení (a to pro slabší povahy možná i příliš drsné); dojetí, až pláč; chvíle vyprsknutí smíchy, pousmání nebo uchechtnutí; šokování; určité soukromé naštvání, které ale vzápětí autor zároveň dokázal něčím vybrat; jisté (asi hlavně ženské) pohoršení, i když zrovna u mě bráno s nadhledem nebo "jízlivým humorem"... Celkově ale spousta věcí k zamyšlení... Chvíli máte díky té knize ve svých osobních věcech tak jasno, až je to matoucí a chvíli je to tak matoucí, až máte vlastně jasno... Heh. Předpokládám, že určitá sorta lidí by knihu odložila v prostém nechápavém výrazu ještě před dočtením (bohužel, i tací jsou). Sorta autorova, kam patřím i já, však musí tleskat s "nechápavě" otevřenou pusou, nejen nad tím, že snad nějakým kouzlem zná v mnohém váš vlastní život a proto vás takové dílo tak zaujme, ale též pro všechny ty odkazy na obrazy či knihy, které pokud sami neznáte, minimálně vás nenásilně "donutí" si alespoň něco z toho vyhledat (tedy má kniha i další bonus v podobě nějaké další aktivity čtenáře - a to já osobně opravdu musím ocenit, protože jsem jinak depresivní líný nevzdělanec, který by jindy "neznámé odkazy" prostě přešel. Heh.). Za sebe osobně děkuji, toto dílo se stává jedním z těch top pokladů mé knihovny, které si budu chtít přečíst znovu, které doporučím alespoň těm, u kterých jsem přesvědčena, že bude mít též úspěch a dokonce jedním z těch, které bych popadla v případě možnosti při požáru nebo něčem podobném. Je to druhé dílo autora a já smekám...