Recenze na knihu
Jako stín Helen Fieldsová

Styl psaní mi sedl a kniha se i dobře četla. Dva hlavní vyšetřovatelé Connie a Baarda mě nesmírně bavili. Především Connieina bezprostřednost byla velmi osvěžující. Určitě vydržte a neodkládejte knihu hned na začátku. Kniha se ještě rozjede a objeví se zde zajímavá linka příběhu. S tímto tématem jsem se v knize ještě nesetkala a bylo to pro mě velmi pozoruhodné čtení. Hlavní vyšetřovatelé Connie a Baarda jsou povoláni k případu, kdy je unesena mladá žena, manželka a matka dvou dětí. Během vyšetřování je nalezeno tělo jiné ženy a vypadá to, že spolu oba případy souvisí. Neuběhne ani chvíle a je unesena i mladičká dívka. Opět to vypadá, že pachatel bude totožný. O co pachateli jde? Kde se pachatel skrývá? Proč unesl zrovna je? A co s nimi má za lubem? Pokud máte rádi detektivky a thrillery, tak si myslím, že i tato kniha Vám může sednout a zaujmout Vás. Za mě ji určitě doporučuji a od paní autorky si ráda přečtu i její další knihy. 

Pokud stejně jako já hledáte detektivní thriller, ve kterém je kladen důraz na psychologii postav a vyšetřování jde spíše do pozadí, tak toto bude rozhodně kniha pro vás. Naopak ti, kteří dávají přednost popisu postupu vyšetřování budou asi kroutit (nejen) hlavou. Příběh je vyprávěn z pohledu vyšetřovatelů i pachatele. Autorka to navíc vymyslela tak, že pohled vyšetřovatelů popisuje povolaná konzultantka, forenzní psycholožka Connie. Vše tak dává více prostor tomu, aby se případ řešil v knize pouze z toho psychologického hlediska a detektivní vyšetřování běží v podstatě někde na pozadí. Celá kniha je hodně napínavá a celkem brutální, rozhodně bych ji nedoporučovala pro slabší povahy. Místama jsem ani nedýchala a jen otáčela stránku za stránkou. Navíc Conniin sarkasmus byl něco pro mě a v kombinaci s anglickým gentmanem Baardem mě dokázaly díky svým dialogům i rozesmát.

Knížka se mi četla velice dobře. Byla svižná překvapivá a dramatická. Autorka nás nutila zobat po drobečkách. Někdy předhodila velký v podobě zvratu, někdy malý v podobě probíhajícího vyšetřování. Celá režie byla jen a jen v její moci. Musím však hodně zmínit postavy. Jako první určitě Connie. Connie v knize figurovala jako forenzní psycholožka. Naprosto nezávislá, upřímná, sarkastická a se zajímavými metodami, ne úplně podle pravidel. Jela si jedině podle vlastní osy a už od začátku na mě působil její jakýsi šarm. Ze začátku se toho o ní moc nedozvíte, ale to bude mít později důvod a skládačky si dáte dohromady. Dále musím zmínit jejího parťáka Baardu. Sympaťák, navíc i fešák podle opisů, přesně jak by řekla Connie z panství Downton. Ten si kus mého srdíčka získal taky hned a určitě tuto dvojici chci vidět dál, pokud budou nějaké další díly. Budete se divit, ale musím i zmínit samotného zabijáka. Ten byl vykreslen dost originálně. Autorka si pohrála s novou myšlenkou, kterou jsem v detektivkách ještě neviděla. Byl ztělesněním zla, jeho vinou, ale částečně i vinou minulosti. Vykreslený byl dost komplikovaně a musím říct, že bych se s takovou osobou nechtěla nikdy v životě setkat. Celá kniha mě držela v konstantním napětí. Od začátku mě bavil děj, dialogy a pozdější akce. Psychologie v této knize mě také dost bavila a myslím, že z této knihy jsem načerpala dost nových věcí. Detektivky jsou někdy okolo tom samém, stále stejné motivy - nic překvapivého, ale tady musím říct, že tato nová myšlenka mě zaujala.

Předchozí série se mi asi líbila o malinko víc, ale i tohle čtení bylo značně napínavé a bavilo mě. Elspeth, Meggy a Xavier jsou zavření v bytě. Nevědí, kde jsou, a nevědí, proč tam jsou. Vědí jen, že ten kdo je vzal, je už nepustí. Forenzní psycholožka Dr. Connie Woolvinová a detektiv Brodie Baarda tvoří velmi zajímavou dvojici a obě postavy jsem si oblíbila. Líbil se mi i fakt, že autorka použila postavu z předešlé série vzhledem k tomu, že se děj odehrává opět v Edinburghu, a zařadila ji do děje. Případ unesených obětí úchylným jedincem gradoval až do překvapivého konce, od půlky už jsem hltala stránku za stránkou a nemohla knihu odložit. Helen Fields je velmi talentovaná autorka a píše prostě dobře. Nemůžu se dočkat až si přečtu další její knihy.

Už jsem to psala i v recenzi na knihu Léčebna, která je druhým dílem s Connie. Přechozí série s Avou byla perfektní (pokud si odmyslíme to odbočující tápání Avy, zda a jak moc miluje svého kolegu), ale u této série mi ani jedna kniha k srdci nepřirostla. Jednak je to asi Connie, jejíž chování bych popsala jako velmi arogantní a naprosto nelogické, případ je opravdu hodně přitažený a osoba pachatele - raději nebudu komentovat. U této knihy mě překvapilo i to, jak malými písmenky je vytištěna.