Recenze na knihu
Čas růže Věra Mertlíková

ČAS RŮŽE Věra Mertlíková 3/5⭐ Bruno Marcelli a sestra Klára byli původně někým jiným. On je teď hlava své rodiny a úspěšný obchodník s koňmi, ona se připravuje vstoupit do řádu jeptišek. Ona ho miluje celých deset let, i přesto, že ho nikdy neviděla. On touží jen po pomstě rodině Angello, ze které po vyvraždění zůstala na živu jen Clarice, neboli sestra Klára. Jenomže Kláru nechce jen Bruno, ale i Nero, věrný sluha a přítel hlavy Rodiny Neapole. A také Sandro Botticelli, který chce podle ní namalovat obraz. A také mladíček Vittore, který touží po všech krásných ženách. A vlastně všichni muži, kteří ji spatří. Celá zápletka je v jedné jediné noci před deseti lety, kdy byla vyvražděna rodina Angello a nějakým způsobem to zasáhlo hlavní hrdiny. Proč a jak se to stalo a jak je to ovlivnilo do budoucna se člověk dočte přímo v knize. Tato kniha je má první od této autorky. Přiznám se, že jsem si ji vybrala podle obálky, která se mi líbila na první pohled. Další předpoklad, že mě kniha zaujme byl její tloušťka, takže jsem si ani nepřečetla anotaci a rovnou se do ní pustila. Bohužel, hned od začátku jsem se trápila se čtením, a to z jediného důvodu. Neustále se tam střídalo klasické písmo s kurzívou, a že jí tam bylo fakt hafo. Kniha je rozdělená do tří části, kdy u prvních dvou jsem se trochu ztrácela a nutila se číst (svůj podíl na tom měla již zmíněná kurzíva). Poslední část jsem přečetla skoro naráz. Tam už probíhala pořádná akce a děj měl spád a byly vysvětleny vazby na všechny důležité postavy. Samotný příběh mi přišel spíše milostně historický než hrůzostrašný (autorka pravděpodobně chtěla vnést do děje trochu temnoty), takže když se na scéně ukázaly nadpřirozené příšery, vůbec mi tam nepasovaly a narušovaly mé romantické naladění. Naopak šlahouny růží vyrůstající z paží hrdinů, dcera hlavní postavy kreslící věštecké obrázky, či zakletá micka se mi líbily moc. Také přátelství třech mladíků, napravená vyžilá prostitutka a i když čestný a skromný, přesto arogantní a neustále lačnící po pomstě muž v modrém mi do příběhu sedli. Nejen kladné, ale i záporné postavy jsou vyobrazeny s krásnou tváří. U těch záporných se mi to pak moc neslučovalo s jejich charakterem. Nakonec jsem knihu přečetla za necelé dva týdny. Mě osobně nijak nenadchla, ale ani neurazila, nicméně věřím, že si najde spoustu čtenářů, kteří ji velmi ocení. Každopádně dám spisovatelce ještě šanci.