Recenze na knihu
Vina Věra Kadlecová

V této knize také autorka vyhradila více prostoru Beatě a pronikáme tak do jejího pracovního i soukromého života. V tom druhém se jí moc nedaří a Beata si postupem času teprve uvědomuje, že nejen prací živ je člověk, ale že si musí udělat také čas na rodinu. Při práci na Evině knize totiž neviděla, neslyšela, nevnímala. A ne všichni tu její sebestřednost a zápal pro věc dokážou vždy pochopit a tolerovat. V knize se střídají kapitoly ze současnosti s kapitolami z minulých let, převážně z dětství a dospívání Ester. Dozvídáme se tak, co stojí za její nenávistí k matce, která přerostla až do, troufnu si tvrdit, duševní choroby. A proč má tak veliký strach z vydání knihy. Existuje něco, co o Ester věděla pouze matka a její přítel, a možná to prozradila Beatě. Toto podezření nedá Ester spát. Kniha prostě vyjít nesmí. Měla jsem trochu strach z toho, že pokračování Panenky už nebude tak dobré, jako Panenka sama. Dost často se totiž stává, že pokračování nedosahují kvalit první knihy. Obávala jsem se však zbytečně. I s Vinou nám autorka předložila kvalitně zpracované dílo, které rozhodně za Panenkou nepokulhává, ale naprosto se jí vyrovná. Doporučuji všem milovníkům psychologických příběhů. Já jsem si čtení užila a věřím, že si knihy stejně užijete i vy. Docela mě mrzí, že jsem se musela s Beatou rozloučit. Klidně bych v jejím příběhu pokračovala dál.

Ve volném pokračování Panenky se dočteme o dětství Ester a o tom proč matku tak nenáviděla. Konec příběhu je takovým potrestáním za všechnu zášť vůči matce.