Recenze na knihu
Těla Klára Vlasáková

Významná kniha nejen zvoleným tématem, ale i způsobem literárního vyjadřování. Marie byla vychovaná stejně jako celá generace žen, obětujících se, protože nic jiného neumí a ani nesmí. Stále musí obstát před sebou a svým okolím, nechají se "používat", aby neztratily smysl života a svou lidskou hodnotu. Nesmí "překážet", nečeká se od nich přemýšlení, mluvení. Umí dobře uklízet, vařit, být neviditelným robotem. A mladá generace umí tyto generace žen "používat". Byla už vychovaná jinak, má jiné možnosti, jiné dovednosti. Ale kdo z nich chápe, že vyrostl z generace žen, které jsou nyní staré? Kniha Těla stojí na významném místě v mé osobní knihovně.

Velmi zajímavá kniha. Dobře napsaná. Je v ní hodně témat k zamyšlení

Šla jsem do četby bez jakéhokoli očekávání, ale vlastně už prolog mě zarazil. Bude to teda detektivka? Když jsem četla dál a dál, zjišťovala jsem, že příběh s prologem nemá úplně nic moc společného. Nebo jsem to neobjevila. Obě postavy mi byly nesympatické skoro od samého začátku. Marie možná až později. Celý příběh byl na mě hodně pesimistický, chvílemi až nepříjemný. Z knihy jsem si vlastně vůbec nic nevzala. Možná jen, že jsem měla vlastně lepší dětství... Ani vlastně nevím, co bylo poselstvím knihy. Nějak jsem to neodhalila.