Recenze na knihu
Jmenuji se Eva… Jana Mirovská

Knihu jsem musela číst pořád dál, neuvěřitelně čtivá, obsahuje dobu od T.G.Masaryka, přes Václava Havla, až po současnost, autorka zaznamenala autentické vyprávěni jedné z posledních, dosud žijících svědků holokaustu. Neobyčejný příběh dívky a ženy, která se i v nelidských a drastických situacích snažila zachovat si důstojnost, toužila po vzdělání a nakonec dosáha nejvyššiho titulu ve svém oboru. Za skvělé pokládám i rozdělení na 20. a 21. století, v jedné kapitole jste v Protektorátu, Osvětimi nebo v roce 1968 za okupace, v další v současné Praze, v době hlubokého Lockdownu. Přečetla jsem spousty knih s tématem 2.světové války a holokaustu, ale toto vyprávění se zcela liší, snad i proto, že jsou zde napsaná fakta, o kterých se nepíše nebo jen mlčí. I z hlediska dnešní nelehké doby bych knihu velmi doporučila, přestože u čtení někdy pláčete, příběh dává naději a sílu.

Eva Smolková-Keulemansová, roz. Weilová, žena, kterou osud rozhodně nešetřil. Nejen, že přežila Terezín i Osvětim, ale život ji přinesl i další rány. Ona všechny ustála, zůstala sama sebou a dar radovat se ze života ji neopustil. Paní Eva právě oslavila krásné 96. narozeniny. Miluji příběhy podle skutečných událostí, životopisy, knihy z období druhé světové války. V této knize jsem dostala všeho vrchovatě. Život paní Evy je neskutečný. Čím vším si musela projít je nepředstavitelné. Na druhou stranu její úžasná rodina, její krásné dětství, její práce, kterou milovala, to bylo nádherné. Celý příběh je i skvěle napsán. Je to psáno krásně, zároveň však srdceryvně. Nejednou jsem u knihy brečela a prožívala její příběh. Kromě něj tu máme i příběhy autorky, dozvíme se, jak se s paní Evou seznámila, jak jí bylo při sepisování příběhu a jaké myšlenky se jí honily hlavou. Rozhodně to do knížky patřilo a donutilo k zamyšlení nad dnešním světem. V knize nechybí ani fotografie a některé dokumenty, poznáme tak paní Evu od malého miminka až po její úctyhodný věk. Kromě toho, že je to prostě skvělá kniha, si mě získala i tím, že část rodiny paní Evy žila v mé blízkosti. Kolem domu, kde žila její babička, jezdím každý den. Možná, že i díky tomu jsem to všechno prožívala víc a bylo mi to tak nějak bližší. Pokud máte rádi skutečné příběhy lidí, kteří to v životě neměli jednoduché, rozhodně si knihu přečtěte. Silný a krásný příběh plný bolesti, naděje i radosti.

Příběh paní Evy zachycuje odraz událostí 20. století v životě ženy, která věřila, že v každé situaci se dá něco dělat. Navzdory hrůzám, kterými si prošla, neopustila ji snaha vidět ve světě krásu a být užitečná. Ať člověka potká cokoli, s dobrou vůlí a láskou můžeme žít krásný život... To Eva Smolková-Keulemansová dokázala a Jana Mirovská dala jejímu svědectví přesně tu podobu, kterou podle mého názoru potřebovalo. Doporučuji.

kniha mě tedy moc nezaujala…

nic moc