Recenze na knihu
Kde jsi, když nejsi Radka Třeštíková

Celý příběh byl popsaný s takovou citlivostí, vulgaritou, precizností a rozbitostí, jak všech postav, tak sestavení kapitol. Neskutečně mě to bavilo. Celá kniha je čtivá, psaná s láskou, bolestí i něhou, promlouvá ke čtenáři, vede ho za ruku, objímá jako Marek objímal Dášu, je to dusivé, depresivní a vyvolává existenční otázky. Popsání pocitu lásky a touhy po pozornosti unavený ženský tak, že i když to odsuzuješ, tak to vlastně chápeš. Chápeš tu urgenci autorky mluvit ke čtenářům, připravit je na to, na co se připravit stejně nejde. Skvělý!

Od začátku jsem měla problém se do knihy vůbec začíst. Bylo mi kolikrát trapně z vyjadřování jedné z postav. Takhle snad nemluví ani puberťáci. Kapitoly jsou přeházené a kniha je dost zmatečná. Opravdu jsem měla šílený problém ji vůbec dočíst.

Další můj čtenářský pokus a opět mě styl psaní autorky jaksi míjí. Puritán rozhodně nejsem, nicméně jistou úroveň očekávám a tu celkově v poslední době u p. Radky vnímám jako spíše klesající, žel bohu. Přeji autorce štěstí a klid vně i uvnitř.

Překvapivé, dravé a drsné.

Kniha se mi opravdu špatně četla a nebyla to chyba proházených kapitol. Kniha je napsaná hodně stroze, věta za větou, sled hromady nezajímavých slov. Vulgarismy celý ten nezajímavý děj trochu rozbíjejí, ale celé je to i tak jako pěst na oko...

Pokud by příběh nebyl až nechutně vulgární, kniha by byla opravdu čtivá. Ale jediné, co mi z mých pocitů stále převyšuje, je perverznost a zase perverznost o tom se mi na konci běžného dne opravdu nechce číst. Velmi mě mrzí, že jsem knihu koupila a uvěřila spokojené čtenářce, bohužel ji nechci ani mít ve své knihovně, jak mě pohoršil styl spisovatelky, která si dobrovolně vybrala do svého vyprávění takové věci, které si žena, která si sama sebe trochu váží, nemůže nechat líbit, natož si je užívat!

Pod zdánlivě dokonalým obrázkem středostavovského manželství Dagmar a Marka se začnou objevovat tak velké trhliny, že už společný život nelze zachránit. Alespoň z jejího pohledu. Její matka a vlastně ani Marek to nechápou, vždyť Dagmar má vše – milujícího manžela, dům, psa, dvě děti. K odchodu sbírá síly asi dlouho, poslední impuls jí dá to, že si najde kolouška. A příběh rozpadu jednoho manželství může začít. Kde jsi, když nejsi se nečte lehce. Ten příběh je všechno, jen ne příjemný. Jde silně proti srsti. S každou otočenou stránkou si říkáte, jestli tohle máte, stejně jako hrdinka, zapotřebí. Máte. Ke čtenářskému nepohodlí ještě přispívá i nelineárnost vyprávění. Jak vše dopadne, se dozvíte v první třetině knihy. Přesto touha dočíst se, co k tomu vedlo, je silná. Osmý román Radky Třeštíkové je syrový, hutný, plný vulgarismů. Postavy a ani události nejsou příjemné, zvlášť manžel Dagmar Marek je dobře napsaným antagonistou a to, co Dagmar provádí, je vynalézavě kruté. Po přečtení knihy nemáte odpovědi na všechny otázky. Jak je v příběhu i řečeno, znáte pouze jeden úhel pohledu. Román je totiž vyprávěn v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Pouze v jedné kapitole, té asi nejdůležitější, se postava vypravěče mění. Takže vám hlavou vrtá otázka, zda si opravdu z jednoho vyprávění můžeme utvořit celkový obrázek úpadku manželství? Asi ne. Za rozpadem vztahu vždy stojí dva. Tento román ale ukazuje, že velikost podílu nemusí být vždy rovnoměrná. Také musíte uvažovat, kolik žen či mužů žije v podobně zraňujících manželstvích, které je kousek po kousku připravují o sebe sama. Kolik lidí pod fasádou dokonalosti tiše trpí a umírá zaživa? Co vše člověk pro děti a zdání dokonalé rodiny musí obětovat? A kdy konečně pohár trpělivosti přeteče, aby jedinec našel odvahu a vnitřní sílu z toho nekonečného koloběhu vystoupit? Spousta zdánlivých nic navršena na sebe nakonec spustí lavinu. Jak říká sama Dagmar: „Jo, občas se prostě jen nahromadí spousta drobností.“ Banalitu Bábovek nečekejte. Nad touto knihou musíte přemýšlet, ale ona se vám odmění. Třeba už jen zjištěním, že vaše vztahy nejsou tak poničené, jako ty v knize. A pokud jsou, vezměte nohy na ramena. Jinde bude líp. Za mě 4*/5* a těším se na další autorčiny knihy. Ovšem někde jsem četla, že si chce od psaní dát pauzu. Snad nebude dlouhá.

Nevím, v jaké společnosti se autorka pohybuje, kde mluví 26 letí muži takhle primitivně, a kde 37 letá žena by chodila a takovým nevyzrálým trapákem. Odpad.

Souhlasím - pelmel plný vulgarit! Recenze jsem otevřela, abych se přesvědčila, že někdo má stejný názor jako já! To ani není možné, že by dnešní žena měla poměr s někým tak primitivním! A jak se všichni ti dospělí k sobě chovají! Autorka by se měla inspirovat u Aleny Morštajnové (četla jsem všechny její knihy) nebo Petry Dvořákové.

Pelmel plný vulgarit. Knihu je lépe číst po číselných kapitolách. Umíte psát lepší knihy než tuto nebo Foukneš do pěny. Nechápu, proč hlavní hrdinka nechala vše zajít tak daleko? Člověk by si měl vážit sám sebe. Hvězdičku dávám za téma.

Koupila jsem že zvědavosti, která kritika je ta moje...a miluju tu knížku. Líbí se mi, jak je surova a nebere si servítky. Život je vážně takový, jaký ho najdeme v pismenkach.

Tohle byla jízda! Celá kniha je přesně taková jako autorka sama! Dokonale svá, inspirativní žena. Mě humor a styl Radky baví, a tak stejně jak její posty a stories na IG, jsem si užila i její knihu. Obálka překrásná, krásně fotogenická, uvnitř čtivá, stylová a moderní, co víc si autor pro své písmenka může přát. Já měla to štěstí, že jsem dostala knihu i s překrásnou stuhou bylo mi docela líto, když jsem ji musela na čtení sundat. Nebudu popisovat příběh, v anotaci toho je dost a jen se tu vypíšu, jaké pocity ve mně zanechala a vlastně zanechávají všechny její knihy :-) Jsou prostě jiné, a né pro každéhoale to je asi stejné u všech knih, takže nic nového jsem tímto prohlášením nepřinesla :D Příběh jsem četla, jak kniha šla tedy po přeházených kapitolách. Vůbec jsem se neztrácela, ani jsem neměla pocit, že bych něco nechápala. Knihu jsem tak hltala, že jsem si kolikrát nevšimla, že má jiné číslo kapitoly než by klasicky mněla mít. Ale jsem tak nadšená, že si jednou s odstupem času knihu přečtu ještě postupně podle kapitol Věřím, že i takto bude mít své kouzlo a zase v ní najdu plno nových vět na přemýšlení. Možná to bude povýšeno na ještě větší naturalistickou vulgární upřímnost. :-) Radka má celkově všechny knihy vymazlené a její nápady na stylizaci knih mi berou dech, Bábovky byly jiné tím, že příběh byl psán z pohledu více žen OSM bylo pozpátku a teď máme přeházené kapitoly. Jsem moc zvědavá, jaká bude další kniha autorky. Dá se ještě něco vůbec vymyslet? Já věřím, že nás určitě ještě nějak překvapí a opět z toho budu PAF. Krásné, děkuji.

Příběh o životě, o lásce i o rozchodu. Příběh o tom, kdy je lepší odejít než zůstat, ale i tak je to těžké. Hlavní hrdinka nás provede svým životem, pustí nás do svých myšlenek a pocitů, nechá nás nahlédnout do svých běžných dnů… a to je vše, co potřebujete vědět. Autorka Vám příběh nadávkuje přesně tak, jak bude potřeba. Knihy Radky Třeštíkové jsem četla téměř všechny, ale až Foukneš do pěny mě přesvědčila, že píše přesně podle mého vkusu. S velkým očekáváním jsem se pustila do její novinky a jsem opět nadšená! Od prvních stránek na Vás autorka valí proud textu a vy se jen chytnete, držíte, nepustíte a necháte se unášet a chcete víc a víc. Je to svěží, vtipné, svižné, ale zároveň tu jsou vážná témata, u kterých se zamyslíte a zvážníte. Je to příběh ze života, a i když neprožíváte to, co hlavní hrdinka, pochopíte ji a dokážete se do ní vcítit. Emoce tak pracovaly na plno, cítila jsem vztek, nespravedlnost i smutek. Chtělo se mi křičet, ale zároveň jsem si užívala to odlehčení, díky vtipným poznámkám a situacím, že jsem se kolikrát musela i nahlas smát. Kapitoly tu jsou neobvykle na přeskáčku, ale nebojte se toho, je to dávkováno přesně tak, aby byl čtenář v určitém napětí a vše mu došlo v tu správnou chvíli. Je to skvěle promyšlené a propracované. Některé situace jsou tu napsány jen v náznacích, každý si pak podle sebe může vyložit, co se skutečně stalo a každý si tak části příběhu může prožívat po svém. S knížkou jsem stále žila, myslela jsem na ni, i když jsem ji zrovna nečetla. To je pro mě známka skvělého příběhu.

Hodně zajímavá kniha. Malinko mi vadí přílišné vulgarismy, ale přežila jsem. Když jsem si četla recenze, docela mě šokovalo, jak nízko knihu někteří lidi hodnotí, a to z toho důvodu, že je hlavní postava hloupá, její reakce jsou nepochopitelné a že žádná normální žena by se v takové situaci neocitla. Omyl. Bohužel. Děje se to a tyhle ženy neví, jak tomu uniknout. Samozřejmě, že tomu ti, co knihu takto hodnotí nerozumí. Nežijí v tom, takže je naprosto přirozené, že tu hlavní message spisovatelky nepochopí. Naopak doufám, že se tato kniha dostane do ruky právě těm ženám, které se s příběhem ztotožňují. Věřím, že je příběh odkáže na správnou cestu.

Jsem ve třetině knihy a zatím ji odložila. Přijde mi zmatečná a tím mi to nebaví☹️.Nevím jestli se k ní vrátím

Velmi mě baví Radčin styl, nechápu co proti ní někteří mají. Když odhlédnu od toho, jak neustále všichni řeší to, jak je extravagantní až za hranou, tak mě to vůbec nevadí a zapadá mi to do jejího rukopisu. Velmi rafinovaný nápad přeskládat kapitoly v knize mě vážně bavil a mozek to baví dávat si dohromady ucelený obrázek, než když dostane knížku naservírovanou na zlatém podnosem. Ano vulgarit tam bylo mnoho, ano mohlo jich být o něco méně, některé realistické scény byly takové vážně hodně už přísné, ale nevadilo mi to zrovna v této knize to číst. Zároveň velmi chválím propracovanost psychologických rozborů jednotlivých postav a zároveň jsem v knize cítila občas vliv životních zkušeností samotné autorky.

Kniha obsahuje vulgarismy, což není můj šálek kávy. Měla jsem šílený problém ji číst a tak zůstane nepřečtená.

Nejlepší knížka od Radky

Hrozná slatanina, děj skáče sem tam, hrdinka je příšerná, snažím se nekritizovat, ale tohle byla ztráta času

Paní Třeštíková opět nezklamala. Zase jiný styl psaní. Moc hezký příběh