Recenze na knihu
Polibky svatojánské noci Cornelia Engel

Mara nečekané zdědí chátrající penzion na Shetlandských ostrovech. Vrací se tak po čtrnácti letech na místo, které si získalo její srdce. Stojí před těžkým rozhodnutím, jestli si má penzion nechat, anebo ho bude lepší prodat. Do cesty se jí připlete i pohledný Gavin, se kterým kdysi prožila krátký románek. Je možné navázat tam, kde kdysi přestali? Potřebovala jsem ke čtení něco milého, oddechového, romantického, tak jsem sáhla po Polibcích svatojánské noci. A dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Romantiku zasazenou do krásného prostředí. Je to psáno jednoduše, jasně, lehce, ale zároveň i předvídatelně, prostě romantický příběh, jak má být. Prvních pár stránek jsem se trošku lekla, že to bude ukňourané, ale po chvilce se vše rozjelo a já si příběh užívala a prožívala ho s hlavními hrdiny. Co mě však nejvíce na knize zaujalo, bylo prostředí, kde se příběh odehrává – Shetlandy. Nádherně popsané krásy přírody, síla moře, typické počasí, zvířata. Ale i úžasní lidé, kteří žijí v souladu s přírodou. Popsány tradice, život na ostrově kdysi a nyní. Na mapách jsem si dohledávala, kde se zrovna nacházíme, hned bych se tam rozjela. A ideálně do penzionu, který Mara zdědila 😊 Na konci knihy autorka vysvětluje, proč právě Shetlandy a já ji plně chápu. I když jsem na ostrově nikdy nebyla, jen podle popisu jsem si ho okamžitě zamilovala. V knize nechybí ani pár receptů na úžasné dobroty, které v příběhu poznáme a můžeme tak i doma zažít kousek ze Shetlandských ostrovů. Knihu bych rozhodně doporučila všem fanouškům Julie Caplin, při čtení se mi vybavila její kniha Hrad ve Skotsku a myslím, že by její čtenáře Polibky svatojánské noci mohly oslovit. Autorka již chystá pokračování tohoto příběhu. Romantické knihy si dopřávám jen občas, ale druhý díl si rozhodně nenechám ujít.