Recenze na knihu
Nineteen Steps Millie Bobby Brown

Láska kvete v každém věku a v každé době. Nellie žije se svou rodinou v bombardovaném Londýně za války v roce 1942. Seznamuje se s americkým vojákem Rayem a je z toho osudová láska. Jenže v této době není nic jisté a tak musejí počkat. Jenže dopadne všechno dobře? Nellie zažívá krutou událost v rodině. Chovala se pak ke každému bezcitně a to se mi nezamlouvalo. Bolest je při ztrátě blízké osoby velká, ale být zlá na všechny okolo sebe mi nesedlo. Odehnala tak milého, maminku i přítele od dětství Billyho. Místy mi to ani nepřišlo jako román z války, takový málo autentický. Možná je to tím, že je román psaný pro mladé, young adult, ale i ti by měli znát nepřikrášlenou dobu války. Jak to celé dopadne, zda bude mít jejich láska šťastný konec a dočkají se konce války? Konec byl takový zvláštní, svým způsobem předvídatelný, ale četla se dobře. Jen to není úplně trhák. Možná mi ani nesedl úplně styl psaní autorky nebo překladu. Nevyvolávalo to ty správné emoce. Až epilog byl velmi dojemný. Líbila, ale číst znovu nebudu.

Nejsem vyloženě fanouškem historických románů, ale jednou za čas ráda zkusím něco nového. Nalákala mě autorka sama o sobě, Millie jako herečku mám moc ráda. Přijde mi hrozně hezké, že Devatenáct schodů vzniklo na základě vyprávění její babičky Ruth. K samotné knize mám své výtky. Připadalo mi, jako kdyby první polovinu psal někdo jiný než tu druhou. Úvodní část mě moc nechytla, a to ani ve fázi, kdy se hlavní hrdinka Nellie potkala s Rayem. Je to škoda, protože tuhle událost považuju v příběhu za stěžejní. Některé pasáže byly zbytečně popisné, přitom by se dalo více zasoustředit na detaily jinde. Například setkání a vzájemné poznávání mladé dvojice se zuřící válkou na pozadí? Tady se dal potenciál námětu využít určitě lépe. Měla jsem pocit, že se do postav nedokážu správně vžít. V druhé polovině knihy, tam už moje sympatie jen a jen rostly. Ačkoliv považuju hlavní zápletku za předvídatelnou, ten popis byl neskutečný. Člověku jen stály chlupy na celém těle a modlil se, ať už to skončí. Na to, jak mě kniha na začátku nechávala poněkud chladnou, tady už jsem pomalu ale jistě přesouvala kapesníčky do dosahové vzdálenosti. A ano, dojemné romantiky jsme se dočkali také. Ta v kontrastu s válkou na pozadí vyvolala o to silnější emoce a já už jen hltala jednu stránku za druhou. Kniha jako celek ve mě zanechala smíšené pocity, ale díky druhé polovině a závěru vám ji ráda doporučím.