Recenze na knihu
Dlouhý okvětní plátek moře Isabel Allende

Nelehký příběh, který začíná občanskou válkou koncem 30.let 20 století ve Španělsku. Victor, který se učí léčit zraněné v táboře, nakonec musí s mnoha jinými lidmi emigrovat, Francie má zavřené hranice, putují s vízem do Chile. Osud ho svede dohromady s Roser, která milovala Victorova bratra. Nelehký úděl lidí, kteří vydrží a přetrpí cokoliv, jen aby mohli žít dál a v cizí zemi našli nový domov. Ani jeden z nich neví, zda kdy a jestli vůbec uvidí znovu svou rodnou zem. Z Roser se stává známá zpěvačka a klavíristka, čemuž se věnovala už ve Španělsku, Victor dostuduje medicínu a stává se lékařem. V knize je zaznamenaný celý jejich život. Jak se měnil v důsledku politiky, ale i lásky, obětavosti pro druhé, s různými lidmi, které poznali. Victor si prošel nejednou životní zkouškou. Roser byla velmi moudrá a krásná žena. Nejvíc se mi líbilo jejich manželství, jak se postupně upevňovalo, aby nakonec přerostlo v lásku pevnou jako skála. Nemusela být na začátku, byla až na konci po mnoha prožitých let, kdy si byli navzájem oporou. Části s politikou se mi četli hůř, ale byli v knize důležité. A samozřejmě nechybí ani občasné odkrývání rodinného tajemství. Kdo má rád rodinné ságy, kdy je u hlavních hrdinů napsaný celý život, bude se jim kniha moc líbit. Autorka píše čtivě.