Recenze na knihu
Rapovej deník Lukáše Kouřila Lukáš Kouřil

RAPOVEJ DENÍK - Lukáš Kouřil Keď ma Lukáš oslovil, či si nechcem prečítať knižku o jeho živote, bola som najprv neistá, predsa len, ako teenager som hip hop a rap milovala, ale už som z toho dávno vyrástla. Ale nakoniec som naozaj rada, že som jeho ponuku prijala! Pretože túto knižku chcete čítať! Rapovej deník zachytáva šestnásťročnú životnú cestu Lukáša, ktorá začína vo veku, keď ešte nemal v peňaženke ani občiansky preukaz a pokračuje až do súčasnosti. Tak toto bola fantastická jazda od začiatku až do konca! Neskutočne som si čítanie užívala. Nebola chvíľa kedy by som sa nudila. Milujem knihy, které ktoré napísal sám život a toto je jedna z nich. Je to úprimná a autentická spoveď Lukáša o jeho živote. Žiadne prikrášľovanie, žiadne servítky pred pusu, len čistá realita, či už tá dobrá alebo zlá. Deník nás vezme na cestu naprieč Lukášovým životom, na rôzne hip hopové akcie, koncerty, festivaly. Prevedie nás jeho úspechmi, ale hlavne neúspechmi. Páčilo sa mi, ako sa nikdy nevzdával a aj keď vedel, že je to totálne na , vždy to nejak dotiahol do konca a išiel si za svojim snom a nič a nikto ho v tom nemohol zastaviť a to vám poviem, že mu život sakra dával na pr**l. Knížka ale nie je len o hip hope a rape, ale aj cestovaní, hudbe, priateľstve, o boji Lukáša samého so sebou samým a so jeho démonmi. Sex, drugs & hip hop bitches!!! Úprimne musím povedať, že sa mi Lukášov životný príbeh páčil. Má za sebou toho toľko, že môže povedať, že svoj život si naplno vychutnal a naozaj žil a nie len prežíval. Chcela by som mať za sebou aspoň polovicu toho, čo Lukáš. Toľko zážitkov, príbehov, skúsenosti. Obdivujem, ako sa vždy so všetkým vysporiadal a ako takýto životný štýl zvládol a dúfam, že bude niekedy pokračovať, ďalšími deníkmi. A aj keď teraz už nie som hiphopovým poslucháčom, na tejto hudbe som vyrastala a rada som sa vďaka tejto knižke vrátila do svojich teenagerských čias. Bolo pekné si zaspomínať na hiphoperov, ktorých som kedysi počúvala. Bola to taká nostalgia, ďakujem. Určite odporúčam knižku hlavne nadšencom hiphopu, ale aj ľuďom, čo majú radi životné príbehy druhých alebo by sa radi pozreli do zákulisia tejto hudobnej scény a spolu s Lukášom precestovali svet a zúčastnili sa skvelých akcií.

Nějaké povědomí o rapu a hip hopu sice mám, ale moje znalosti jsou opravdu jen okrajové. Znám několik interpretů a nějakou dobu jsem trávila s partičkou pro kterou byl Rap/hip hop životní styl stejně jako pro autora knihy, ale tím to pro mě končí. I přes mou pouze okrajovou znalost tohoto prostředí mě kniha opravdu bavila. Spoustu interpretů jsem sice neznala, ale vůbec mi to nevadilo. Bylo zajímavé sledovat cestu Lukáše od jeho první zorganizované akce až do současnosti. Organizace sice nebyla úplně jeho silnou stránkou, ale rozhodně smekám pomyslný klobouček za to, že si již v tak mladém věku troufl vůbec do něčeho takového pustit a i přes spoustu karambolů to nevzdal. Po prvních pár kapitolách už jsem vždy čekala jaký průser bude následovat a jak z něho autor vybruslí, protože kdo četl musí uznat, že někdy měl Lukáš fakt víc štěstí než rozumu. Bavil mě ten vývoj který se nese knihou a velmi autentické popisy. V určitých momentech to pro mě byl trochu návrat do minulosti a s ním přišel i závan nostalgie. Kromě již zmíněné nostalgie ve mě kniha vyvolala velkou řádku emocí od radosti až po stav který bych vyjádřila slovy "dělá si p*del?" Lukáš nás zavedl i do jiných zemí a ukázal nám je z pohledu, který se u žádné cestovky nedozvíte což beru jako bonus. Jediné co mě osobně moc nesedělo byli některé použité výrazy, které se i poměrně často opakovali. Neznám nikoho kdo by je používal, ale žiju na opačném konci republiky takže je možné že u nás se takhle prostě nemluvilo. Chápu ovšem, že to patří k autentičnosti deníku. Za mě mohu knihu doporučit i těm co o Rapu a Hip hopu zas tak moc neví, ale zajímá je jak může vypadat cesta člověka za svým snem v hudebním prostředí a navíc se rádi podívají i do jiných krajů z trošku jiného pohledu. Za zaslání a možnost si knihu přečíst mockrát děkuji autorovi.

"Rapový deník Lukáše Kouřila" je skutečně jedinečný literární klenot, který nás zavádí do světa rapu a hip-hopové kultury. Kouřil se v něm otevřeně dělí o svůj osobní příběh a ukazuje nám svůj vzestup na rapové scéně od samých počátků. Lukáš nezačal svou hudební kariéru včera. Už v mladém věku jako náctiletý, pořádal své první akce v Hodoníně. Postupem času se jeho aktivity rozrostly a zahrnovaly rapové bitvy, koncerty ve Zlíně a v Brně. Kouřil také sdílí své zkušenosti s organizací akcí v zahraničí, konkrétně v UK, a vzpomíná na nezapomenutelný výlet s rapperem Afurou do Kolumbie. Jedna kapitola knihy, která se věnuje Real Hip Hop Radiu, nám poskytuje hluboký vhled do zákulisí fungování této stanice. Kouřil nám přibližuje, jak probíhaly přípravy na cypher klip v Hodoníně a také na mimořádný koncert ve Zlíně s Marpem a HDBeenDope. Celkově "Rapový deník Lukáše Kouřila" čtenáře fascinuje svou upřímností a detailním pohledem na život jednoho z klíčových aktérů české rapové scény. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o hudbu, kulturu a osobní příběhy úspěšných jedinců.

Lukáš Kouřil nabízí autentický pohled do života jednoho kluka, kterému se životní láskou stal hiphop a rap. Text plný anglicismů a vulgarismů doprovází stylově sladěná grafika. I když o tomto hudebním žánru nevím absolutně nic, čtení jsem si užila a bavila se.

Chceš-li zavzpomínat jak to kdysi v HaO fungovalo na pořádných mejdanech tak tato kniha Ti to jasně připomene. Skloubí se v ní několik žánrů dohromady… Máš tam lovestory, gangsterku s pistolí u hlavy, komedii, autobiografii, cestování… Každý čtenář, i když třeba nemá rád Hip hopovou kulturu tak zde nalezne něco k zamyšlení, pobavení a hlavně k obdivu jak někdo může něco takového zažívat. Knihu navíc doplňuje tematická grafika a mluva autora. Od začátku do konce jsem hltal každou větu, slovo, písmeno a jen kroutil hlavou co se ještě dalšího může stát. Opravdu qalitně napsané. BIG UP !

Lukáš už ve 14 letech zorganizoval soutěž Prosaď svůj rap, včetně finále naživo. Ničeho se nebál a organizoval postupně další a další akce. Moc mu neříkala finanční gramotnost, takže jeho akce byly spíš prodělečné, to ho ale neodradilo a jel dál. Autor bez příkras a na rovinu říká a píše to, co se dělo a jak žil. Je to upřímná autorova zpověď, na nic se nehrál a o to víc mě to bavilo. Pobavilo mě, že vzhledem ke svému stylu života šel na policejní školu. Vulgarismy se nešetří, ale při čtení to nevadí - naopak to k tomu patří a dělá deník víc autentickým a opravdovějším. Oceňuji Lukášovu upřímnost a obdivuji Lukášův přístup k životu - nic řešil, z ničeho se nestresoval, prostě si užíval života. Je fakt, že s jiným přístupem by to nedával. Jak sám říká - baví ho věci přehlížet než řešit. Mě osobně tenhle styl hudby moc neříká, ale bavilo mě o tom číst. Lukáš taky používá dost anglických slov pro vyjádření různých emocí, činností a stavů - no musela jsem si na to zvyknout a občas jsem chvíli váhala, jestli správně rozumím významu - ale prostě to k tomu taky patří. Poslední část deníku je věnována cestování - to jsem Lukášovi záviděla. Když to shrnu - číst tuto knihu byl fain zážitek. Pokud si chcete přečíst něco jiného, pusťte se do této knihy - stojí za to.

Rapovej deník Upřímně, když mě Lukáš oslovil, docela jsem se bála toho, že budu mít v rukou knihu, na kterou budu jen tupě zírat, protože přesahuje mojí komfortní zónu. S tou zónou jsem nebyla daleko od pravdy - to s klidem přiznám - já jsem konzument především fantasy kiteratury, ale po pár stranách jsem se ponořila do zajímavé biografie na pozadí české hiphopové scény, o které jsem nevěděla nic. A jsem ráda, že byly mé obzory rozšířeny. Děkuji! Doporučuji! Lukáš je vypravěčem, tj. 1st person narrator. Deník má 265 stran a je dělen do kapitol, které jsou uvozeny dvoustránkovými kresbami Michaela Purmenského @farmr_one . Každá strana je složena ze dvou sloupců textu, to je velmi originální nápad. Grafické zpracování podtrhují fotografie zachycené na líčených akcích. ️ Deník nám ukazuje Lukášovu šestnáctiletou kariéru promotéra hiphopových akcí, a začínáme v jeho čtrnácti letech. Neskutečný! Něco vyšlo, něco ne. Něco bylo výnosné, něco prodělečné. Důležitá message tohoto příběhu je, když chceš, tak to prostě půjde. A co si z knihy odnáším je motivace ⬇️: "I když by to bylo krásné, nedělat nic a jen se flákat, chci sám sobě něco dokázat a zajistit si zajímavou budoucnost." "Nastavil jsem si priority tak, abych nikdy nezamrzl na stejném bodě, a ikdybych měl kráčet ultra pomalu, je potřeba mít vždy dobrý směr a nesejít z cesty." "Život je lajf, ve kterém musíš osmkrát soadnout dolů, aby ses pak na chvíli měl zase krásně." "Pokud člověk pořádně nezažije obě strany mince, pak ten největší pád na hubu ho teprve čeká."

Autor pustil do sveta úprimnú spoveď svojho života, nekladie si servítku pred ústa a narovinu to v knihe všetko vyloží. Klobúk dole pred otvorenosťou a odvahou zverejnenia, moje denníky z divokej mladosti plánujem rituálne spáliť pri narodení prvého dieťaťa. Kniha je nielen pre tých, ktorí majú radi rap a príbehy z hudobného prostredia. Zachytáva taktiež procesy a úskalia organizovania eventov, všetky možné varianty, čo všetko sa môže pokaziť a návod, ako sa to občas riešiť nemá. Odporúčam pre všetkých, ktorí sú z okolia Hodonína, alebo na rapové akcie chodili, zažijú nostalgické momenty. Mimo rap v knihe nájdete príbeh dospievajúceho rebela, ktorý je podnikavý a zapálený pre svoju vec, ide si YOLO život plný alkoholu, drog, húlenia, parties a celé to korunuje kopou dlhov a porušovaním pravidiel. Je to ten správny bizár, ak ste ako ja, kto ani cez cestu mimo prechod neprejde. Určite si to prečítajte, ak máte pocit, že sa Vám nedarí. Zistíte, že vlastne v porovnaní s touto kopou f*ck upov ste na tom úplne v pohode, hlavne NEVER GIVE UP. Aj keď nepoznáte mená a skupiny, bude Vás to baviť, lebo budete čakať, čo sa zas ide pokaziť a ako to celé nakoniec dopadne. Grafika v knihe je skvele zakomponovaná a dodáva knihe šmrnc. Som milo prekvapená, čítalo sa to rýchlo a dobre. Ďakujem autorovi za zaslanie knihy k recenzii v rámci spolupráce.

Tak u této knihy jsem se fakt pobavila. Vrátilo mě to do puberty, kdy rap byl hodně v módě a vše se kolem něj točilo. Kdy jsem každý den po škole trávila na bike/skate parku, a kde jsem zkusila první cíčko. • Jako takhle, kniha je fakt autenticky napsaná a mohla bych to shrnout frází Don’t stop believein’. Lukáš dělal neuvěřitelný průsery, měl v brzkém věku jasný cíle, ale taky zažil strašný fuck ups. • Kniha popisuje život mladého kluka, ze kterého se stává muž. Popisuje jeho cestu, jak se stát promotérem, pozadí různých festivalů, koncertů a cest do zahraničí. Lukáš si nebere servítky a narovinu tam píše, co se mu v životě dělo, i když třeba nakonec z toho jako blbec vyšel on. Tuhle upřímnost hodně oceňuji a respekt, jak ses se vším dokázal poprat. • Pokud posloucháte rap, hip-hop apod., nebo jste ho alespoň jako já v minulosti poslouchali, tak tam určitě poznáte minimálně jednoho interpreta. A ano, některý storky jsou tam až ilegální, a o to víc zábavný. • Nakonec bych pouze řekla, že kniha je zajímavý a ostře napsaný životopis, který nemusí byt pro každého, ale pokud máte někoho s tímto hudebním vkusem, rozhodně se pobaví. • A mami, už chápu, proč jsem musela být do 19 hodin doma. A nevadí mi to. • Děkuji @lukasbarsinbars za zaslání knihy a sdílení jeho životního příběhu! ✨

Přijetí této spolupráce jsem poměrně hodně zvažovala, protože jsem se obávala, aby byla autorovi k něčemu, když je to úplně mimo můj žánr, nakonec ale minimálně já určitě nelituju. Kniha mě velmi mile překvapila. Rapovej deník se mi četl překvapivě dobře. Musím říct, že ačkoliv je Lukáš téměř stejný ročník ze stejné republiky, byla jsem v šoku, v jak odlišném světě jsem žila a žiju. Sžívala jsem se s vulgarismy, cizími výrazy i odlišnou kulturou, se kterou se předchozí prvky pojí (já jsem byla vždy spíš na pop). Navíc se stále objevovala mně naprosto neznámá jména. Navzdory všemu se mi ale kniha četla svižně a tenhle životní osud mě opravdu bavil a zajímal. Od začátku mě zaujalo, že se puberťák pustil do organizování podobných akcí. Navíc po všech těch kopancích neúnavně pokračoval. Čekala jsem po první části jiný vývoj, ale ocenila jsem nejen náhled do tohoto světa a velmi osobních citlivých témat, ale také do jiných zemí. Nejsem moc zcestovalá a cestopisy nečtu, takže jsem se dozvěděla spoustu nového. Knihu hodnotím tak, že rozhodně nejsem cílovka, pro tu to určitě musí být skvělé čtení! Ale i ostatním čtenářům můžu pro rozšíření obzorů určitě doporučit. Jen se člověk musí připravit na velice svérázný jazyk i zážitky. Navíc má kniha nevšední design a zaujala mě na první pohled. Jediné malé mínus je pro mě absence popisků u fotek. Bohužel, jak jsem zmínila, interprety nepoznám, a pomohlo by mi to s lepší orientací. Smekám před Lukášem pomyslný klobouk za tu nebojácnost a neúnavnost, s jakou se do svého snu velmi brzy pustil, a že se v těchto kruzích do dnešní doby pohybuje. Přeju hodně štěstí na životní cestě a spoustu nových zážitků.

Respekt Lukášovi, že tohle všechno na sebe napráskal a otevřel všem nicnezatajující náhled, myslím že mohu říct, do svého nekonvenčního života. Ve věku, kdy jsme si s kámoškou v pokojíčku teprve stavěli vzdušné zámky, Lukáš se toho nebál, naprosto přesně věděl, co chce dělat, a šel do toho po hlavě. V deníku tak popisuje svůj život od věku 14 let, kdy začal s pořádáním rapových akciček. Nevyhýbá se svým zkušenostem s holkama, alkoholem a i drogami. Používá autentickou mluvu, kdy všem slovům sice nerozumíte, ale z textu pochopíte... Lukáš je upřímný, za svoje držkopády se nestydí a vy máte možnost nahlédnout nejen do jeho nitra, ale i do zákulisí tohoto světa. Každý z nás má jiné sny a jiný cíl a každý si jde za tím svým, a po svojí cestě, některé holt víc klikatější. A jak už řekl někdo chytřejší - cesta je důležitější než cíl... A očividně Lukáš si svou cestu užil se vším všudy, kecám, pořád si ji užívá, potkal hafo zajímavých lidí a viděl spoustu míst, jede si svůj sen.....a co je víc?

Rapovej deník, knížka, která zachycuje kariéru Lukáše Kouřila. Když mi autor knihu nabídl k přečtení, chvíli jsem váhala, zda tuto nabídku přijmout. Přece jen se jedná o knihu úplně mimo žánr, který čtu. Ale po přečtení anotace jsem si řekla proč ne, vyzkouším něco nového! A ještě, že jsem tak udělala! Kniha je totiž upřímná, zajímavá a dozvěděla jsem se spoustu nových věcí o hip hopu. Je zde tolik autentických situací, že nestíháte otáčet stránky. Mně osobně nejvíc bavily začátky Lukášovi kariéry, organizace soutěže Prosaď svůj rap a potom například jeho cesty do zahraničí, které podnikal. Jediné, co mi trochu nesedělo bylo spousta vulgarismů, vím, že to k tomuto žánru asi patří, ale na můj vkus jich tam bylo až moc Knížku celkově ale hodnotím velmi kladně a doporučuji i těm pro které je tento žánr neznámý. Dozvíte se spoustu nových věcí a nejednou se zasmějete. Lukáš je velmi osobitý a myslím, že si ho oblíbíte!

Rapovej deník zachycuje šestnáctiletou kariéru promotéra hiphopových koncertů Lukáše Kouřila od úplných začátků roku 2007, kdy ještě bez občanky zorganizoval internetovou soutěž Prosaď Svůj Rap s živým finálem v Hodoníně. Společně s ním nahlédneme do zákulisí hudebního prostředí, dozvíte se o finančních průšvihách a dalších nepříjemnostech. Vydáme se ale i na cesty, protože Lukáš dost cestoval. Amsterdam, Mexiko, Island, Španělsko, LA nebo Kolumbie. Vzít si kolikrát batoh a vyrazit do světa to chce tedy odvahu. Podle mně měl Lukáš kolikrát dost kliku a jeho cestovatelské zážitky mě bavily nejvíc. Když mě oslovil sám autor vůbec jsem netušila co mám čekat. Hiphop jde totálně mimo mě, ale biografii se nevyhýbám. Kniha je psaná svižným tempem, hovorovým jazykem mladých, tudíž jsem někdy nevěděla o co go. Ale dost jsem se chytala i tak. Lukáš si servítky nebere a pálí i vulgarismy, ale zas, zapal si trávu a mluv slušně. Zákulisí koncertů bylo pro mě zajímavé. Není žádná sranda to organizovat, nikdy nevíš co se přihodí a na konci můžeš mít na krku pěkný dluhy. To měl teda Lukáš pevný nervy, když se v nich topil. Zkrátka hudební svět je snad vážně plnej chlastu, droga sexu. A není to svět pro každýho. Na závěr musím pochválit grafiku knihy a fotky, které dotváří atmosféru míst. Dávám 4,5/5⭐a jsem zvědavá na pokračování deníku kam až se Lukáš dostane. Jo a doufám, že ta klika mu vydrží.

Na začátku jsem netušila, co mám od knihy čekat. Anotace byla fajn, ale říkala jsem si - jde o biografii... snad Tam bude dost obrázků. Jak já jsem se unáhlila... Autor vypráví svůj příběh, který je šílený a zároveň zajímavý. I přesto jsem narazila na pasáže, které se mi četly špatně. Nevím, co přesně za to mohlo... vulgarismy? Zvýšený výskyt anglicismů (něco na způsob Sugar Denny)? Kniha má brutální ilustrace a fotky krásně dokreslují celou atmosféru. Nakonec jsem si musela přiznat, že úplně nejsem cílovka a knihu nejvíce ocení milovníci hudby - zejména rapu. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, protože jsem vyšla ze své komfortní zóny a zkusila zase odlišný žánr. Nakonec dám knize 4/5, protože v sobě nese silnou myšlenku - nebát se a žít.

Rapovej deník pro mě byl dost výstup z komfortní zóny a i když se nemůžu považovat za úplného milovníka rapu, čtení jsem si do značné míry užila. Je to hodně autentický pohled do života Lukáše Kouřila a líbilo se mi, jak bez jakéhokoliv přibarvení popisoval svůj každodenní život. Bylo zajímavé sledovat jeho cestu od první zorganizované akce až po současnost. Bohužel i přes to všechno musím přiznat, že já nebudu úplně cílová skupina, která by knížku dokázala řádně ocenit. Se spoustou věcí, které Lukáš v knize provádí mám morální problém a určitě bych nikdy takový životní styl nepodporovala. I když věřím, že to k tomu hip hop a rapu patří. Celkově ale musím ocenit Lukášovo odhodlání jak v průběhu jeho vyprávění, tak v tom, že se rozhodl vydat svou vlastní knihu. Po grafické stránce je opravdu velmi pěkné zpracována a věřím, že fanoušci rapu ji dokážou také náležitě ocenit.

Keď ma Lukáš požiadal o prečítanie jeho knihy, nevedela som, o koho sa jedná a chvíľu som váhala. Ale potom som si povedala, že si rozšírim obzory, veď hudobný svet je mi neskutočne vzdialený a maximálne si niečo vypočujem v rádiu. Kniha zachytáva autorovu kariéru promotéra hiphopových koncertov, čomu sa začal venovať už v tínedžerskom veku. Nie je to klasický životopis, ide ozaj o náhľad do hudobného sveta, jeho zákulisia a Lukášovej tŕnistej cesty na vrchol. Dozviete sa rôzne historky a prešľapy z organizovania koncertov, ale aj o jeho láskach (nielen prvej), škole, dospievaní, festivaloch, zahraničných pobytoch,... a aj alkohole a drogách. Priznám sa, sama by som po tejto knihe nesiahla, mená z tohto hudobného sveta a názvy kapiel boli pre mňa na míle vzdialené, ale musím uznať, že sa číta veľmi dobre. Obsahuje aj fotografie a celková grafika je zvládnutá na výbornú. Z denníka sa čitateľ dozvie autorovu postupnú cestu cez rôzne prekážky až po súčasnosť a pevne verím, že zmapuje aj svoju ďalšiu cestu. Môže byť v niečom mnohým inšpiráciou, len drogy nie, prosím! Prečooo? Podľa mňa kniha určite osloví mnohých čitateľov, ktorí majú radi tento štýl hudby, majú podobný životný štýl a takým ako ja, rozšíri obzory. Ja ju hodnotím pozitívne, i keď to zrovna nie je môj štýl, ale rozhodne neľutujem. Vystúpila som zo svojej komfortnej zóny a som tomu rada :)

Už od začátku knihy mě překvapilo, jak dobře se mi četla. S použitými slangovými výrazy jsem neměla problém, i když se přiznám, že většinu z nich jsem slyšela poprvé Jedním z důvodů, proč se mi Deník četl dobře bylo, že se Lukášův příběh většinou odehrává na jižní Moravě. Takže při zmínění Hodonína, Břeclavi a dalších míst to byl pro mě boží zážitek. Deník je upřímnou zpovědí, takže Lukáš popisuje své finanční problémy, do kterých se dostal a taky, jak se z nich vysekal. Líbí se mi, jak se nevzdal a i když věděl, že něco bude fakt na prd, dotáhl to do konce. Kniha není jen o hiphopu, ale taky o cestování. Najdete tu popisy míst, kam se Lukáš dostal a přiznám se, že tyto části se mi hodně líbily a samotnou mě navnadily na cestování. Kniha je doplněna fotografiemi. Akorát škoda, že pod fotkami není napsáno, kdo je přesně na fotce (ano, Lukáše poznáte).

Píše se neděle 2. září roku 2007. Každý školou povinný žák či student vyhlíží další školní rok. Čtrnáctiletý Lukáš Kouřil se vzpamatovává z předešlé noci, ze své první hiphopové akce na které kdy vůbec byl. A ze které odcházel s pocitem, že když může takové mejdany pořádat někdo jiný, proč by nemohl i on? Však to přece nemůže být nic těžkého. Netrvá dlouho a aniž by ho trápila absence občanky či peněž, uspořádá svůj první rapový mejdan. Bezprostřednost a otevřenost, s jakou Lukáš ve svém Rapovém deníku předává čtenářům zážitky i přešlapy ze svého dosavadního života, jsou až obdivuhodné. Už ve svých čtrnácti letech se s ničím nepáral a šel si za svým snem. V době, kdy většina z nás blbla někde venku a nemyslela nijak dalece do budoucnosti, Lukáš začínal spřádat plán na uspořádání první rapové akce. Samozřejmě, asi by bylo naivní očekávat, že se všechno obešlo bez problémů. Právě naopak! Lukáš v deníku popisuje svůj život od září 2007 až do nedávného března 2023. Za tu dobu si toho prožil opravdu spoustu. Události zde popsané bych pomyslně rozdělila do takových tří částí. První popisuje hlavně začátky v pořádání mejdanů, trochu toho pubertálního života a přechod ze základní školy na střední. Z téhle části a cca první třetiny knihy jsem cítila asi největší převahu hudby a Lukášovo nadšení pro rap. Prostřední část víc sklouzla do světa nekonečných mejdanů, hulení, chlastání, drog a neustále se opakujících podobných zážitků. Ale hold, i to je život a není na nás kohokoli soudit za to, jak si ten svůj žije. Prostřední část byla díky tomu trochu pomalejší, ale věřím, že kdo někdy žil podobným životním stylem jako Lukáš, možná ho právě tato část deníku osloví nejvíc. Jestli je na knize ale něco opravdu úžasného, je to poslední třetina knihy. Objevuje se tu daleko víc cestování po světě, informací a zážitků a také je v ní krásně vidět Lukášův vývoj od klučiny, kterého nebaví škola, až po dospělého muže, kterému sice spousta věcí nevyšla podle představ, ale jiné věci vyšly dokonale. Z ničeho se nehroutí a bere život tak, jak přichází i s jeho negativy. Zmínka padne i o tornádu na Hodonínsku, které je Lukášovým rodištěm a kde celý jeho příběh začal. Jestli je něco, co vás upoutá na první dobrou, je to jednoznačně grafika knihy. Obálka perfektně vystihuje to, co se skrývá uvnitř. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černobílými ilustracemi na dvojstránku a krátkými citáty mezi jednotlivými zápisy. Co ovšem dojem i čtení trochu kazí je zarovnání textu k levému okraji a ne do bloku jak bývá zvykem. Text pak před očima hůře plyne. Členění textu na stránce je do dvou sloupců, což je trochu neobvyklé, ale ve výsledku vlastně hrozně fajn. Po jazykové stránce tu najdete spoustu slangových výrazů, vulgarit a hovorové češtiny. Čtete ale Rapový deník! Nelze očekávat češtinu na úrovni profesora bohemistiky. Je zkrátka potřeba s tím počítat. Autobiografie jsou skvělé tím, že vám nabídnou pohled druhé strany. Rap, hiphop a jim podobné hudební žánry a životní styl jdou úplně mimo mě, ale díky této knize jsem měla možnost nahlédnout do světa těch, kteří si rap zamilovali. Světa nikdy nekončících mejdanů, drog, promotérů a začínajících nebo známějších umělců. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do tvého životního příběhu Lukáši.

Ze začátku říkám, že rap neposlouchám, takže pro mě byla polovina knihy jako v jiném jazyce. Nicméně jsem se alespoň dozvěděla spoustu nových věcí a rozšířila si obzory. Jak už název napovídá, tak je kniha napsaná jako deník. Vždy víme přesný datum, kdy se určitá událost stala. Navíc je to celé napsané dost čtivě a autor vše říká narovinu, takže jsem se u toho i pobavila. Sledujeme totiž celou autorovu cestu už od mladého věku a zjišťujeme, co všechno se kolem toho může pokazit. Vše je navíc doplněno fotkami a ilustracemi, což tomu dodává tu správnou atmosféru. Já jsem se u čtení dost bavila, a přestože to není můj obvyklý žánr, tak jsem ráda, že jsem se do knihy pustila.

Předem moc děkuji Lukášovi za oslovení a v důvěru s touto jeho autobiografií. Nebudu říkat, že to pro mě bylo vystoupení z komfortní zóny, jak je dost často zmiňováno u této knihy, protože pokud někdo čte autobiografie, tak ve většině případů čte o něčem, co mu nemusí být úplně blízké a právě proto tento typ knih mám moc ráda. Navíc tahle kniha je napsaná tak, že mi najednou přijde, že ten týpek (čti Lukáš), je jako nějakej týpek, kterýho jsem už někdy musela znát. Je to prostě napsaný tak, jak mu pusa narostla. Bez příkras a tak se mi to líbí. A vlastně si ani nedokážu představit, že by to mělo být napsáno tak nějak slušněji. Až na to, že když tam Lukáš zmiňoval své ex, tak jsem si říkala, že jako ty vole, jestli takhle bude o mně někdy někdo psát, tak to prostě nechceš číst. Lukáš je člověk, který ač je stejně starý jako já, je prakticky úplně jinde než já. A to už od nějakých 14 let. Jako představte si, že já jsem v jeho věku přemýšlela nad tím, jak se potají dostat na dikošku do vedlejší vesnice a on mezitím střádal plány na to, jak udělat hip-hopovou akci. Kniha je skvělá, není to jen o tomhle stylu hudby či životním stylu, ale je tam tak nějak celkově zachycena jeho životní éra a věřte, že to chcete číst! Jediný co mi trošku vadilo bylo to, že u fotek nejsou popisky kdo zrovna na ní je, ale to je maličkost. Oproti tomu vyzdvihuji obálku, která mi připomíná mé mladí a kreslení stejných obrázků všude možně.