Recenze na knihu
Dům ozvěn Barbara Erskinová

Dočteno a po slibném začátku musím dát 3,5 hvězdičky z pěti. Nesedla mi hlavně linka, která má vyprávět minulost a je psaná jinak, než jak jsem u autorky zvyklá. Je totiž psaná v podstatě na sebe nijak nenavazujícími, někdy i opakujícími se útržky, které sice někdy poškádlí vaše erotické fantazie, ale to je asi tak všechno. Lynn, adoptivní sestra Joss, mi také vůbec nebyla sympatická. Přišlo mi, že místo toho, aby Joss podpořila a snažila se jí být oporou, jenom přiživovala zlo, které se v domě nacházelo a které zároveň ignorovala. Všechny okolo sebe měla za psychicky narušené, přitom mi přišlo, jako by byla psychicky narušená akorát ona. Osobně mi vadil také Jossin přístup k dětem. Nevím, zkrátka nebyla moje krevní skupina. Luke, s tím už se dalo žít... Celkově kniha nebyla špatná, ale ani nebyla něčím, z čeho bych si sedla na zadek. Navíc jsem měla starší vydání (tuším z roku 1993) a takových chyb v textu jsem ještě nepotkala. Chybějící písmena a často se opakující špatné tvary slov, které si myslím, že můžou za to, že jsem si knihu neužila tolik, jako jsem chtěla. Dalším faktem bylo to, že Spáčův hrad a Spřádači snů nasadily příliš velkou laťku, kterou asi už jen tak něco nepřekoná. Za čas se ke knize zkusím vrátit v jiném vydání a doufám, že korektura bude lepší. Jsem schopná to přejít, pokud chyb není moc, bohužel, tohle není ten případ...