Recenze na knihu
Kronika osudu - Hadí královna Zuzana Štorková

Příběh vypráví o Lilien dívce, která má zvláštní schopnost dorozumívat se z hady. Při narození ji zemřela matka a později za podivných okolností zmizel i její otec. V ten den kdy zmizel narazila v lese na ženu, Eleren (bývalou Hadi královnu, která ji předala svůj dar). A Lilien se tak stala další Hadí královnou. Po 10 letech se vrací do vesnice Sella. Tam kde naposledy viděla svého otce. Doufá, že jeho zmizení objasní. Vesničané ale brzy zjistí, že dívka není úplně normální a její schopnost rozumět hadům brzy odhalí. Díky tomu se jí všichni boji. I když je Lilien hodná a snaží se všem pomáhat jejich důvěru si nezíská. Jediný člověk, který stojí na její straně je Tomas. Ten se do Lilien zamiluje a brání ji. Díky tomu je ale zavržen také. A to i svojí rodinou. Žijí tedy s Lilien spolu a plánují společnou budoucnost v Izufirskem údolí, kam se má Lilien před dovršením svých 18 narozenin vrátit. Situace se ale změní, když ji do vesnice přijde hledat muž se ženou a za její dopadení nabízejí tučnou odměnu. Může za to proroctví o nadcházející válce, ve které má právě Hadí královna sehrát důležitou roli? Rada, která sídlí v Izufirskem údolí čeká problémy a proto za Lili vyšlou Rugguera, který ji má bezpečné do údolí dopravit dříve než bylo domluveno Jaké však je jeho překvapení když zjistí, že Lili bez Tomase nikam nepůjde, a že jsou zasnoubení? Má s Lilien totiž svoje plány, které mu Tomas může zhatit. Kdo jsou muž a žena, kteří ji hledají? A pro koho pracují? Rozhodně se Lilien pro Tomase nebo Rugguera? A jaké tajemství před ní oba dva ukrývají? Popravdě jsem nečekala, že knihu přečtu tak rychle a jedním dechem. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Po delší době opět fantasy, které mne naprosto strhlo. Autorka má propracovaný svět a příběh do nejmenších detailů. Každá maličkost, které ani nepřikládáte nějaký velký význam, do sebe nakonec západně jako dílky puzzle. A já se mi bavila při jejich skládání. Často jsem si říkala, to by mohlo souviset s tímhle a mnohdy jsem se i trefila. Někdy mne ale autorka dokázala i zmást. Což oceňuji. Příběh pro mne nebyl úplně předvídatelný za mne velke plus. Postavy jsou vykresleny tak, že nikdo (snad až na Galdrixe) není vysloveně zlý. A kdoví, proč je on takový jaký je. To se třeba ještě dozvíme. A nikdo není úplně hodný. Každá postava má něco, co vám na ní může vadit. Je to přesně jako v životě a nic není černobílé. Díky tomu může každý čtenář sympatizovat s někým jiným což je další velké plus. A byla docela sranda číst knihu ve štafetě, kde před vámi osoba obdivuje postavu, která vám zrovna leze svým chováním krkem . Za mne velmi čtivá kniha. Styl psaní autorky mne neskutečně sedl. V knize se stále něco děje a nemá hluché místo. Ačkoli někdo může říct, že je to pouze o putování do Izufirskeho údolí, každou chvilku na vás čeká další prekvapeni a vůbec se nenudite. Oceňuji i barevnou mapu světa. Postav nebylo mnoho a člověk si všechny zapamatoval i prolínání času minulost a přítomnost mne nijak nerušilo. Další dílo, které se za mne s klidem může rovnat světovému fantasy.