Recenze na knihu
Měděný jezdec Paullina Simonsová

První díl z romantické trilogie, kdy se ocitáme v Rusku, konkrétně v Leningradu, v roce 1941. Válka z Evropy se pomalu, ale jistě blíží a v tu dobu se Taťány život změní. Potká Alexandra a přeskočí mezi nimi jiskra. Ovšem nemají svůj život jednoduchý, hlavně kvůli tomu, že je válka, později hladomor a krutá zima, ale také proto, že Alexandr chodí se sestrou Táni a aby ji neranili, schovávají své city. Anotace na knize se mi líbila, láska na pozadí kruté války, to já mám docela ráda. Bohužel, celkový příběh už mě tolik neoslovil a musím říci, že těch 600 stran, bylo někdy hodně dlouhých. Co se mi líbilo, tak popis života ve válečném Rusku, válka opět trochu jiným pohledem. Hrůzy války, hlad, zima, utrpení, bezmoc. To bylo opravdu dobře vykresleno. Vidíme zde i vývoj „malé“ holčičky v dospělou a rozumnou ženu. Je zde vidět, jak válka dokáže člověka změnit. Ovšem zde má pozitiva končí. A bohužel toho negativního je zde asi víc. Děj se místy neskutečně vlekl, připadalo mi, že první polovinu knihy sedíme jen u Táni v kuchyni a pořád se mluví o tom samém. Pak je vždycky nějaký skok, velká akce, je to super, napínavé, ale po pár stránkách jsme opět v kuchyni. Pak se přehoupneme do druhé poloviny knihy a z válečného dramatu se rovnýma nohama dostáváme do erotického románu, který trvá dobrých 200 stran a tam pro změnu není nic jiného, než sex :-D Konec se snažila autorka udělat akční a samozřejmě je také otevřený a připravený na další díly. Ty si přečtu, protože už je mám doma, ale s vekou chutí se do nich pouštět nebudu. Na druhou stranu už vím, do čeho jdu, tak třeba se mi to bude číst lépe. Celkově knihu hodnotím jako průměrnou romantickou knížku s velkým potencionálem, který ovšem nebyl naplněn. A kdyby byla kniha o 300 stránek kratší, tak by jí to prospělo.

Nádherný príbeh .. smutný , krutý a zároveň romantický .. nečakala som , že ma to tak chýrne za srdce

Moc krásná kniha. Děj se mi moc líbil. Hltala jsem každé slovo za slovem.

K této knize jsem se dostala poprvé v roce 2007, kdy mi ji doporučila kamarádka s tím, že mě naprosto dostane. Brala jsem to s nadhledem, nečekala jsem, že mě to nějak moc chytí. Ale dopadlo to přesně tak - četla jsem ji jedním dechem už od strany 36 a nemohla přestat, dokud jsem nebyla na konci. Četla jsem do půl 4 do rána, protože jsem se od toho nedokázala odtrhnout, musela jsem okamžitě vědět, jak tohle skončí. A přečtením posledního slova se tahle kniha dostala na nejvyšší příčku mého žebříčku a všechny ostatní knihy jsou daleko, daleko za ní. Během čtení se ve mě vystřídaly všemožné pocity. Je to první kniha, u které jsem brečela, smála se i vztekala. Když jsem ji dočetla, ten pocit ve mě zůstal ještě několik dní, nemohla jsem na ni přestat myslet. Od mého prvního přečtení uběhlo několik let, přečetla jsem ji sedmkrát a stále ve mě zanechává silné pocity.

Krásný příběh lásky v kontrastu s naprosto hrůznou a šílenou dobou. V této knížce je velmi autenticky popsán život prostých lidí v obleženém Leningradě.