Recenze na knihu
Porodní báby z Osvětimi Anna Stuart

Nádherně napsána kniha. Příběh se čte velmi dobře, člověk si dokáže díky tomu představit ty hrůzy, které museli lidé v té době prožívat, hlavně těhotné ženy, které v táboře porodily své děti, které jim bud zabily nebo odnesly. Naštěstí má vše šťastný konec…

Poutavý román Porodní báby z Osvětimi je dojemnou a čtivou záležitostí, která mapuje část života polské porodní asistentky v místech, kam slunce nesvítí a temné stíny smrti jsou každodenní součástí. Kniha je prvním dílem ze série Ženy ve válce, a pokud máte rádi emotivní příběhy odehrávající se za ostnatým drátem, kde i přes strádání a děsivé praktiky nacistů probleskuje láska i lidství, tady byste mohli být spokojeni. Autorka má velmi příjemný styl vyprávění, v kterém nezapomíná na popisy ani emoce. Právě ty nijak čtenářům nepodsouvá ani je z nich nedoluje za každou cenu a přece jsou nedílnou součástí jejího křehkého vyprávění. S jemnou něhou vám emoce zaplavují srdce a ubránit se dojetí je takřka nemožné. V protipólu k dramatickým událostem, v kterých temný stín smrti doprovází naše hrdinky, jsou tyto střípky pocitů uvolňujícím zámkem do světa naděje a lásky. Ze začátku sice máte dojem, že jste stejně laděný příběh četli už mnohokrát a kniha vám nemůže přinést nic nového, ale sami později zjistíte, že další odnož tohoto tragického historického období má naštěstí i jiné odstíny. Nadějné, lidské a milující.

Když si myslíte, že o Osvětimi máte načteno tak moc, že už jste dostatečně psychicky odolná, aby vás nějaká kniha totálně rozsekala, dostane se vám do rukou román Porodní báby z Osvětimi… Na úvod jsme svědky začínající lásky zdravotní sestřičky Ester a krejčího Filipa. Od nesmělých pohledů u katedrály, přes první rozhovory až k jejich svatebnímu dni, který měl být pro ně ten nejkrásnější. Den plný lásky a naděje na společný život…Přitom to byl začátek strachu, bídy a násilí. Nedlouho potom jsou nuceni opustit svůj byt a přestěhovat se do nově vytvořeného ghetta. Situace vyžaduje, aby se Ester postarala nejen o nemocné, ale i o těhotné ženy. Shodou nešťastných okolností se poměrně brzy dostane do transportu do Osvětimi, kde se setkává s rodinnou přítelkyní, s ženou, která jí pomáhala na tento svět. A je odhodlána pomáhat Ester i nyní. Porodní asistentka Anna. Co všechno tyto ženy v Osvětimi zažily, jakým zvěrstvem musely přihlížet a jak těžce bojovaly o každý nový život vám neprozradím. To už si musíte přečíst sami…..Připravte se že na vás čeká bolestivý, ale velmi dobře napsaný příběh. Děj je inspirovaný skutečnou postavou dějin, Stanislawou Leszczynskou, která přivedla na svět v koncentračním táboře Osvětim asi tři tisíce dětí. Každý válečný příběh s sebou nese bolest a strašné utrpení, přesto tato kniha se mého srdce dotkla ještě s větší intenzitou. Knihy čtu vždy po nocích obklopena svými spícími dětmi. Proto číst řádky o tom jak kratičký život měly tisíce dětí a jak brutálně s nimi bylo zacházeno bylo extrémně bolestivé. Přesto vám knihu rozhodně doporučuji, tyto skutečnosti nesmí být nikdy zapomenuty.

Fůůůůha. Kde začít Drsný příběh o porodní bábě v Osvětimi, to už samo o sobě vypovídá, že příběh bude brutální, smutný, plný naděje a slz. Příběh Anny mě vtáhl do sebe ihned, četla jsem jednu stránku za druhou a chtěla jsem co nejdříve vědět, jak to všechno dopadne. Jako máma půlročního dítěte jsem celý příběh nesla těžce, brečela jsem skoro pořád. Představa, že se něco takového opravdu dělo, že to není jen fikce, je opravdu šílená. Taková monstra žila, a není to tak dávno. Ještě teď, jak to píšu, mi běhá mráz po zádech. Troufnu si říct, že příběhy z 2. světové války mám již docela načtené, takže mám s čím porovnávat, a tento příběh řadím mezi ty lepší. Rozhodně doporučuju (a můžem se těšit i na druhý díl).

Příběh, popisující zvěrstva příslušníků nacistické strany. Naprosto neuvěřitelnou bezohlednost, uznávání zvrácených hodnot a absolutní absenci lidství. I přes to se uvězněné ženy snaží žít, pomáhat jedna druhé a věří, že válka prostě jednou skončí. I přes naprosto neskutečné podmínky a jednání je kniha psána tak, že čtenář se zatajeným dechem drží pěsti, aby toto zlo skončilo a aby všechno dopadlo co nejlépe. Všechno samozřejmě nejlépe nedopadlo, ale pro mě toto je jedna z nejintenzivnějších knih o koncentračních táborech a doporučuji každému její přečtení. Minimálně proto, aby se na tyto hrůzy nezapomínalo.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Jedná se o krásný příběh dvou mladých lidí a porodní báby z jednoho města. Na základě skutečných událostí autorka nechává odvíjet velmi silný příběh o životě v ghettu, o pomoci zvenku, o síle rodiny a přátelství. Hlavní část knihy tvoří pobyt hlavních hrdinek v Osvětimi - Březince - ten je velmi silný, autorka dle mě výborně popsala život v táboře a útrapy skutečné osoby, která byla předlohou pro hlavní linii příběhu. Chvilkama jsem u čtení měla momenty, kdy jsem přerušila čtení a zpracovávala si příběh v hlavě. Určitě doporučuji.

Nedá se říci líbila, ale velice mě zaujal úhel pohledu na hrůzy prožívané v nelidských podmínkách. Hrdost porodní sestry na to, že tisíce porodů proběhly bez úmrtí dětí a rodiček i když nakonec nepřežily. Je nepochopitelné kde se v těch lidech brala síla. Bylo to velmi poutavé čtení plné hrůz, které si nikdo z nás neumí ani představit.