Recenze na knihu
Země růží Ondřej Ušel

"Naše sny... nehledě na to, jak šílené se zdají být, jsou naší součástí, a pokud na nich opravdu záleží, vždycky se najde cesta, jak jich docílit. Lidem můžou patřit auta, zámky nebo i letadla, ale těm, kdo si jdou za svými sny, patří celý tento svět." Líbil se mi tento příběh, nebo pohádka, a to od prvních řádků, až po poslední slovo. Autor se dotýká srdce každého čtenáře svými velmi hlubokými úvahami a přitom jednoduchými tématy. A já žasnu, že tak mladý muž vidí svět právě srdcem, nikoliv pouze očima, které jsou mnohdy slepé. Jak už psala kamarádka, příběh by se dal porovnat k Malému princi, možná by právě tato kniha byla i pro mladší čtenáře více srozumitelná než zmiňovaný bestseller od Exupéryho. Putování prince Davu do Země růží s několika zastávkami na zajímavá místa, která prince mají něco naučit, vidět. Země stínů ukazuje o naší cestě, o smyslu života, Země kostí nám poukazuje, jak důležité jsou děti na tomto světě, Země ohně se zabývá problematikou peněz a času, Země světla nám dovolí pohlédnout pod pokličku víry, církve. V Zemi chladu čtenář pochopí význam přátelství a v Zemi růží se nám vše spojí. A asi už každý, kdo dočetl až sem, tuší, kam směřuje autor. Škoda, že tato kniha není více vidět. Tento velmi hluboký příběh plný citátů, myšlenek, by se měl dostat více mezi lidi, mezi čtenáře, který chtějí být pohlazeni po duši a uvědomit si pravé hodnoty tohoto světa.

Kniha plná hlubokomyslných myšlenek, krásných metafor a přirovnání. Nutí člověka přemýšlet, co v životě má opravdu smysl, a co je jen pozlátko. Musím říct, že takhle hluboké úvahy jsem nečekala. Navíc od mladého českého autora. Přiznám se, že jsem si myslela, že knihu, která má jen 153 stran, přečtu na jeden zátah. Omyl. Přečetla jsem cca 20 stran denně a celý den jsem nad slovy autora přemýšlela a často i plakala. Krásný promyšlený příběh do nejmenšího detailu. Pokud ho budete číst jako dítě, uvidíte v něm pohádku o princi, který překonal spoustu nástrah. Když ho ale budete číst jako dospělý, uvidíte v těch světech odraz naší doby. A mnohdy to není příjemný pohled. Dokonce i jména hlavních hrdinů byly skvělé promyšlené. Nevím, zda i to byl autorův záměr, ale já ho tam viděla. Princ Davu pro mne symbolizoval dav, které vidí vše tak, jak mocní chtějí. O ničem moc nepřemýšlel a se vším byl rychle hotový. Nebýt Antona jeho cesta by skončila dříve než začala. Naproti tomu Anton pro mne představoval maják. Světýlko, které princi svítilo na cestu. Perfektní nápad měl autor i při sestavování příběhu. Vždy totiž vypráví o zemi, kterou Davu s Antonem navštívil. O tom, jak ji Davu vnímal, když ji viděl poprvé. Pak kapitolu ukončí a máme část s názvem Návrat. Ten popisuje, jak Davu zemi vnímá po 7 letech. Jak se jeho pohled na problémy změnil. Kniha má i nádherné ilustrace, které maloval autor sám. Všem moc doporučuji přečíst. Malá ukázka mouder z knihy. Nahromaděné pocity a nevyřčená slova se stávají pomalu ale jistě jedem. Kdo bojuje, může prohrát. Ale ten, kdo nebojuje vůbec, ten už prohrál. Oplývat velkou moci je rovněž i velkým prokletím. Všichni od tebe očekávají velké věci, nikdy to nedají pokoj a neustále usilují o tvoji sílu. Na válku není nikdo připravený. Aspoň ne ti, co se objevují na bitevním poli.