Recenze na knihu
Třináct měsíců David Mitchell

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy... Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

Knizka sama o sobe byla skvela, precizne napsana s trefnymi pripominkami predcasne vyspelho pubertaka, ktere vsak kvuli jeho handikepu (koktani) zustali vetsinou jen v jeho hlave. Nicmene neni to David Mitchell na ktereho jsem byl zvykli, a ktereho jsem ocekaval (mam na mysli Hybatele a Atlas mraku). Urcite stoji za precteni, uz jenom kvuli obeznameni se s postavami, ktere se muzou vyskytnout i v jinych knihach.

Příběh o dospívání očima Jasona Tylera. Třináctiletý chlapec, utajený básník, šikanovaný za své zadrhávání. Popis rozličných postaviček britského maloměsta, ale i pohled na historii Anglie. Třináct měsíců života Jasona rozhodně nebude klidných. Tuto knihu už mám doma opravdu dlouho a nějak jsem se k ní nemohla dostat. Díky čtenářské výzvě na Databázi knih, jsem se do ní konečně pustila, ale bohužel jsem se s ní trošku potrápila. Ač anotace a celkový příběh zněl tak, že by se mi kniha měla líbit, nebylo tomu tak. Co mě vadilo asi nejvíc, tak spousta jmen. Často jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo. Byla tu spousta, pro mě až zbytečných, dialogů. Nezajímavé a nudné rozhovory. Na druhou stranu však musím říct, že autor používá naprosto nádherné věty! To bylo opravdu radost tyto části číst. V příběhu se toho děje opravdu hodně. Spousta zážitků, zápletek, akce. Některé kapitoly mi však přišly nedokončené. Sice něco bylo vysvětleno v závěru, ale někdy jsem hledala, jestli mi v knize třeba nechybí stránka. Prostě jsme se s autorem nepotkali, byla to moje první kniha od Davida Mitchella a ač oblíbený autor, u mě si své místo v knihovničce bohužel nenajde.