Recenze na knihu
Nana Émile Zola

Nana bya úplně první kniha, kterou jsem si koupila nahodou a přivedla mě k lásce k panu Zolovi, o kterém jsme se sice učili, ale jen na základě Zabijáka. Nana je něco jiného. Nepřijde mi až tak naturalistická a i přes to, že jsem si naturalismus vážně oblíbila, jsem jí zhltla jedním dechem a přečetla jí hned několikrát.

Zola navazuje na Zabijáka, pořád je ovšem kniha plná vykreslení těch nejodpornějších chvil. Zola dokáže hnusnou situaci popsat tak dokonale až téměř vše sami cítíte jako byste tam stáli.

Skvělé popisy okolí i samotné Nany. Autor se rád zaměřuje na detaily, že kterých staví honosné obrazy. Je také vidět postupný osobní růst a propad Nany a jejího okolí, které se velmi mění.

I přes to, že jsem nečetla předchozí autorova díla (na které by kniha měla navazovat), tak pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Kolem hlavních postav se stále něco děje a nejde se od toho odtrhnout.

Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním. Na rozdíl od Zabijáka, kterého jsem přečetla jedním dechem jsem čekala, že Nana bude alespoň stejně tak dobrá jako 1.díl. Děj byl absolutně o ničem

Přestože Nanu, jakožto knihu i postavu mnoho lidí odsuzuje, mně přirostl k srdci (i přes nudnější pasáže) jak příběh, tak hlavní hrdinka. Zola dokázal mistrovsky vykreslit zkaženost společnosti a donutí zamyslet se nad lidskou zvráceností. Kniha je vhodná především pro čtenáře, který dokáže "číst mezi řádky" a ocenit hloubku díla.

Můj první Zola.. a z Nany mám zvláštní pocity. Při čtení jsem většinu hrdinů nesnášela a Nanu jsem nemoha vystát... ale na konci jsem cítila vlastně lítost. jsem ale vděčná za vhled do společnosti tehdejší doby.

Kniha se nečte lehce ale za přečtení určitě stojí. Vykreslení hlavní hrdinky a její proměny v čase je krásné - i přesto, že postava sama o sobě je prohnilá. Její konec mě moc nepřekvapil, ale i přesto rozesmutní. Tehdejší zkažená společnost je skvěle popsána a vykreslena. Doporučuji.

Nana je dcera hlavních hrdinů ze Zabijáka. Zola zde popisuje determinaci (=předurčení) na základě prostředí ve kterém vyrůstáme.

Kniha navazuje na Zabijáka, v knize je popisován život dcery, která ač si žije "krásný" život, dopadne jako nechtěná, odkopnutá bytost.

Kniha navazující na Zabijáka je pokračováním Nany. Zde je krásně vidět, jak děti zdědí geny po rodičích. Nana je závislá na drogách a alkoholu jako její rodiče.

Strhávám 1 hvězdičku za nudné pasáže v úvodní části knihy. Jinak pěkné čtení z prostředí dřívějších pařížských ulic.

Nějak mě extra kniha nezaujala. Vadilo mi, že ukazuje v knížce tu nejhorší stránku ženy. Mnoho žen se v dnešní době potýká s tímto problémem. Jde to vzít jako varování, jak se nechovat, a jak nedopadnout. Na začátku mě kniha bavila. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak Nana drtí postupně všechno kolem sebe, ale postupem času mě to přestalo bavit. Nanin příběh je v podstatě velmi jednoduchý. Stačí jen, aby se svlékla, a u nohou má celou Paříž. Chlapy střídá jako ponožky, ale nejdřív jim ještě vycucne bankovní účet. V jednu chvíli má hrozný zájem o jejího syna, ale pak má zájem jenom o sebe. Její smrt je pak stejně zbytečná jako její život, a to je všechno. Nanu buď nenávidíte nebo milujete. Kniha se vleče, přeskočila jsem dohromady několik stran keců a pomluv osob, které jsem ani nevěděla kam patří. Vím, že tento námět by mě bavil, pokud by byl dobře napsaný, a pokud by autor vypustil spoustu nudných zbytečností. Musím přiznat, že jsem neměla dostatečnou vůli dočíst knihu do konce, přesto snaha byla. Nana má něco do sebe, avšak proti ostatním dílům jiných autorů té doby něco postrádá.