Recenze na knihu
Příležitostné rozpravy s matematikou Petr Vopěnka

Řekl bych, že knihu asi nejlépe vystihuje její název. V podstatě jde o autorovy úvahy, ve kterých vidí souvislost asi jenom sám autor. Kniha se skládá z několika částí. Některé tyto části jsou zajímavé, ale tak různorodé, že v celku je kniha velmi nekonzistentní. V první část autor rekonstruuje učebnici babylonských a egyptských matematiků. Tato "učebnice" zřejmě vznikla indukcí (mám problém, řeším problém), avšak zapsaná je deduktivním způsobem vysokoškolské matematiky (vyřešil jsem problém, popisuji problém). Co byla motivace ke vzniku hypotetické učebnice, autor nepopisuje, přestože mám pocit, že to věděl. Druhá část jsou komentáře k Eukleidovým Základům opět psaná nezajímavou deduktivní metodou. Další část je o magii čísel, ta byla celkem zajímavá a snadno představitelná. Následující část je o dějinách Arabské a Perské říše. To je snad první ucelený spis o těchto státech, který jsem četl, za což jsem dal druhou hvězdu. Poslední částí je vývoj kalkulu. U této části též platí, co u předchozích, samostatně stojící není špatná, ale do celku nezapadá. Sečteno a podtrženo. Nechápu, co mi kniha jako celek měla říct.