Recenze na knihu
Na hraně věčnosti J. A. Redmerski

Musím řict, že mně druhý díl už tak moc nenadchl, jako první díl. Co se musí autorce nechat je čtivost. Jestli chcete vědět jak to dopadne s Andrewem a Camryn, tak si knihu určitě přečtěte.

Oba dva díly byly moc krásné. Taková ochutnávka té vize dokonalého vztahu, který by chtěl každý zažít. Bylo to milé čtení, při kterém jsem se musela neustále usmívat.

První díl jsem nečetla, ale o nic jsem asi nepřišla. Takový styl života mi nic neříká, nejsem zrovna cestovatelský typ a žít co den přinese. Ale budiž, každý má na výběr jak se s životem protlouct. No každý má své smutné vzpomínky, ale i ty veselé. A v téhle knize jde především, jak se se všemi vzpomínkami, přítomností a budoucností vypořádat.

Po prvej časti (Na hraně zapomnění) som bola veľmi rada, že sa môžem začítať do pokračovania príbehu Andrewa a Camryn… noooo, pretože ten konie..aj som sa bála, že je fakticky koniec-úplný... presviedčala som samu seba, že to tak nemôže byť, veď predsa máme druhú časť. No a nesklamala. Žiaľ,ani neprekvapila... všetky zápletky som odhalila! Autorka nijak nešokovala a všetkým fanúšikom tejto duológie sa ospravedlňujem,ale za mňa to nie je to najlepšie, čo som čítala...a konkrétne táto časť bola o hviezdičku nudnejšia,aj napriek dramatickým udalostiam v deji. Ako som už spomínala,boli predvídateľné a nudila som sa. Koniec bol pre mňa doslova sklamaním,no nepriek tomu neľutujem, že som si knihy prečítala,ale doma ich mať nepotrebujem.

"I Plutonovy tváře tvrdé smáčely slzy a peklo lásku vrátit slíbilo mu brzy. Byly to verše z jedné z legend o Orfeovi a Eurydice." Nejhorší na tom, že prožijte nějakou ne zrovna pozitivní zkušenost je, že se tím všechno změní. Všechno! A vy ze všeho nejmíň toužíte po změně. Lidi kolem se chovají jinak, události se vyvíjí jinak. Všechno je ve vteřině jiný. Je třeba vrátit se, klidně i tisíce kilometrů, na to jedno místo. I když nevíte proč, prostě to potřebujete. A pak zjistíte že... že je to třeba špatně tam být, ale... Cyklus se završil. Opsal kruh. A to je to nejdůležitější. Najít harmonii života. Je zvláštní jak jsou lidi rozdílní, někteří hledají klid v chaosu, jiní chaos ve svém klidném životě. Tahle kniha je pro mě tolik inspirativní, při hledání svého chaosu. Moc se mi líbil příběh, lehce a rychle se četl a byl zábavný. „Nemůžeme ovládat smrt,“ začal jsem. „Nikdo z nás nemůže udělat nic, aby se jí vyhnul nebo ji oddálil. Ale můžeme ovládat naše životy – to, jak budeme žít, než si pro nás přijde Zubatá." "Kdo potřebuje psychiatry? Kdo potřebuje terapeuty, životní kouče a motivační řečníky? Ať jdou všichni k čertu. Stačí sem tam zírat na oblohu a ztrácet se v ní."