Recenze na knihu
Láska dobré ženy Alice Munroová

Než jsem začala Lásku dobré ženy číst, nejdřív jsem si pročetla něco málo... no, spíš více... o její autorce Alici Munro. Dosud jsem od této, Nobelovou cenou oceněné, spisovatelky žádnou knihu nečetla. Nevěděla jsem tedy, jakým stylem píše, co mohu očekávat. Povídková kniha Láska dobré ženy je pro mne svým způsobem zvláštním dílem. Nic podobného jsem zatím nečetla. Knížka obsahuje osm povídek - Láska dobré ženy, Jakarta, Cortésův ostrov, Jenom žnec, Děti zůstanou tady, Bohatá jako Krésus, Než přijde změna a Matčin sen. Některé se mi líbily hodně a vryly se mi do paměti, jiné jsem přečetla a tak nějak odplynuly. Zpočátku jsem četla pouze po jedné povídce a knihu odkládala, abych ji mohla vstřebat, popřemýšlet nad ní. Hlavní postavou všech povídek je vždy žena, jak už u autorky bývá zvykem. Když bych knihu zhodnotila jako celek, rozhodně se mi líbila, dobře se četla, a i když byla v určitém směru zvláštní, určitě bych ji doporučila ostatním čtenářům. Občas není na škodu vyzkoušet nového autora, nový žánr, právě naopak. Člověka to v jistém smyslu obohatí.

Některé povídky byly vážně super, ale ne všechny