Povídková kniha nás opět vtáhne do klasické „Murakamovské“ nálady. Povídky spojují pocity osamění, prázdnoty, beznaděje i smrti. Hlavními postavami jsou pro Murakamiho typičtí hrdinové, kteří se protloukají životem sami, bez přátel, kteří nějakým způsobem ztratili svoji osudovou ženu. I přes to, že se na první pohled nic zásadního neděje, tím jak je Murakami skvělý vypravěč, vás povídky vtáhnou svým poetickým zpracováním a nenásilným plynutím děje. V Murakamiho psaní se zrcadlí jeho láska k jazzu a hudbě jako takové a je to znát ve všech jeho knihách. Nejinak je tomu i v této sbírce, čímž ještě víc podtrhne jedinečnou atmosféru.
