Recenze na knihu
To nejlepší v nás Colleen Hooverová

Kniha byla naprosto skvělá! Nečekala jsem úplný zázrak, ale dostala jsem ho. Přečteno skoro jedním dechem.

Kniha mě na začátku krásne hrala u srdce, aby jej pak úplně postupně rozbila na kousíčky a na konci jej postupně zase slepovala. Tolik emocí jsem nečekala, že u mě kniha vyvolala a na jedno celé odpoledne mě úplně semele. Cítila jsem se po přečtení knihy úplně psychicky vyčerpana. Ale ten konec! Ještě že tak, jinak bych to asi nepřežila. Určitě doporučuji!!

Tahle kniha mě vůbec nenadchla. Ani nebavila.

U málo knížek mi ukápne slza a tady se podařilo. Silný příběh a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

BEST OF THE BEST! Nejlepší kniha od coho

Jedna z nejhorších

Za mě skvělá knížka, lehce zmatená ale dobrá. Spisovatelka má krásně popsaný děj. Několikátá přečtená knížka a můžu znova doporučit.

Knizka se mi straaasne moc libila, podle meho jedna z nejlepsich knizek od coho ale celkove, ze kterych jsem kdy cetla

Já... já nějak nevím co napsat. Jsem trochu v šoku, protože tahle kniha ve mě zanechala tolik emocí a pocitů, že si s nimi nějak nevím rady. Cítím bolest, smutek, strach, štěstí, lásku, touhu, naději, vyčerpání i vášeň... a vím, že už nikdy nic nebude jako před tou knihou. Hrozně bych si přála mít jednou to štěstí a mít někoho, a kým přečkáme každou bouři. Někoho, s kým si napíšeme a schováme dopisy na dvacáté páté výročí. Pláču. Drolím se na kusy. Po dlouhé době je to kniha, která mě tolik bolí číst a vím, že takovou další dokáže napsat zase jen Colleen. Proč se tolik bojíme přijmout pomoct a pochopení? Zvláště když víme, že tím, že si takhle ubližujeme, ubližujeme i těm, které máme nejraději? Kdyby se tahle kniha jmenovala bolest, vůbec by mě to nepřekvapilo. Kapitoly TEĎ jsou totiž všechny plné smutku, bolesti a emočního vyčerpání. Je až absurdní, jak se dají všechny emoce skrz knihu přenést na čtenáře. Jak se dají prožít. Přeju si jít životem a i když budu ve válce a budeme stát na opačných stranách, chci odmítnout se chopit zbraní. Odmítnu válčit a dál ubližovat sobě i ostatním. Někdy je hold nemocná naše duše a je tak moc těžký najít způsob, jak jí uzdravit. Jak se vyhnout chvílím páté kategorie. Jenže ne vždycky to jde. Mrzí mě to. Bolí mě to. Ale děje se to. Dva lidi můžou ztratit naději, touhu nebo štěstí, ale ztráta všech těch věcí neznamená, že prohrají a zanechají tance. Chci věřit, že se v jednom dni může obrátit život vzhůru nohama proto, že osud nachystal něco lepšího. Miluju. "Jenže já se nemůžu změnit. Jsme tím, kým nás dělají okolnosti." "Jsem jako Hotel California. Grahama můžeš milovat, kdykoliv se ti zlíbí, e nikdy nesmíš odejít."

Jak začít? ... kniha se velmi dobře čte, měla jsem ji přečtenou za pár hodin ALE ... to velké "ale" mi uvízlo v hlavě. Pro mě - příběh docela plochý. Dobrý začátek, průměrný prostředek a předvídatelný konec. Jako vážně musí čtenář stále dokola řešit to, že nějaké ženské se nedaří otěhotnět s manželem, který se velmi snaži, už neví, co by udělal a ona se chová jako totální rozmazlený fracek, který neumí mluvit a který si něco.umanul? Pardon, ale takhle na mě kniha působila. Ano, jsem taky žena, taky jsem se snažila o dítě ale že bych si s partnera udělala stroj na výrobu semene a ohrozila bych vztah, na kterém mi záleží tím, že se nedaři ... s tím se nestotožnuji. Taky nám to 3 roky nešlo, ale nedokážu si představit, že by mi z toho takto "hráblo". Vůbec nechápu, kam touto knihou autorka smeřovala. Když stovnám s dílem " Námi to končí:, tak tato kniha ji nesahá ani po první stránku. Oddechovka dobrá, ale potom se člověk musí pozastavit nad tím, jestli jsou vážně skoro všechny.ženy psychicky labilní a hysterické.

Tato kniha nejde odložit. Rozbila mě na malé kousíčky a pak mě zase postupně složila dohromady. Dlouho jsem nečetla nic tak skvělého, jsem spíš na thrillery a po dlouhé době jsem sáhla po jiném žánru..a hned jsem si od Colleen koupila další tři :) doporučuji.

Příběh Quinn a Grahama, které osud svede dohromady za podivných okolností. V knize sledujeme dvě časové roviny - v minulosti ten nejvíc romantický vztah a v současnosti, kdy se jejich manželství ocitá v krizi. No a co k tomu víc napsat? Prostě Colleen umí. Původně jsem si myslela, že dám nižší hodnocení, protože mě kniha v první části nenadchla, ale po přečtení celého příběhu to do sebe všechno tak zapadlo a nechalo ve mě spoustu pocitů a emocí, že je jasné, že pět hvězdiček si zaslouží. Moc mě baví styl, jak autorka píše. Knížka je čtivá, že vás vtáhne do děje a nepustí. Její konce, kdy prostě potřebujete hromadu kapesníků, miluji. Tím, že už mi dávno není dvacet, mě možná příběh dostal o něco víc, protože spoustu věcí, které byly v knize, jsem si zažila. Knížku bych doporučila pro věk 20+, aby se člověk dokázal lépe vcítit do hlavní hrdinky. Colleen je prostě jen jedna a musím dohnat resty a dočíst si od ní všechny knížky.

Moje první knížka od Colleen Hoover. Sedla mi do mého momentálního rozpoložení a celých 288 stran jsem doslova zhltnula během necelých pěti hodin. Zvládla bych to za čtyři a půl, kdybych si ke konci nechtěla prostě jen tak lidsky poplakat. Knížka u mě zůstane a jsem si jistá, že k některým pasážím se budu jen tak pro potěchu vracet. Jediné, co mě mrzí, je pár neskutečných hrubek v textu a překladu. Asi se na vydání spěchalo...

Já ty dva prostě zbožňuju

tato knížka mě zaujala, kvůli skvělým recenzím, nakonec mě ale nebavila, zpracovávané téma mě nechytlo

Jakmile u knížky brečím, je to dobrá kniha, takže se povedlo. Knížka vyvolává dost emocí, nejdřív špatných a pak dobrých. Ono se tam toho vlastně moc nestalo, ale hlavní myšlenka knížky se mi moc líbila, protože je to věc, která může potkat každého z nás. Popravdě jsem čekala jiný konec, ale ve finále jsem ráda, jak to dopadlo, protože někdy se člověk musí naučit být šťastný s tím, co mu život nadělil.

Tato kniha je opravdu silně emotivní. Ostatně i jako jiné knihy od této autorky. Co kniha to vždy řešené nějaké důležité téma. Tato kniha obsahuje problémy s početím a neplodností a s tím související komplikace partnerského stavu. Jak vše hlavní postavy zvládli si musíte přečíst vy, ale musím říct, že to neměli vůbec jednoduché.

Kniha mohla mít 50 stránek, kdyby jen spolu KOMUNIKOVALI!!

Nuda ;)

Po dlouhé době kniha, která mě v jedné chvíli cupovala na kusy a pak mel zase hřála u srdce. Čtivá a krásná!