Recenze na knihu
Small Things Like These: Shortlisted for the Booker Prize 2022 Claire Keeganová

Blíží se Vánoce a v irském městečku New Ross obchodník s uhlím Bill Furlong rozváží poslední zakázky před tím, než se ženou a pěti mladými dcerami oslaví narození Páně a konec roku. Při zavážce zboží do místního ženského kláštera je však svědkem něčeho, co mu nedá spát. Mladá zubožená dívka v kůlně ho prosí o pomoc. O to, od čeho ho všichni ostatní odrazují. Jenže on sám ví, jak i malá pomoc dokáže člověku změnit život k lepšímu, protože jemu se pomoci dostalo. Poslechne tedy Bill ostatní, nebo své svědomí? Kniha se odehrává v předvánočním čase. V období, kterému vládne klid, vděčnost, smíření, láska a touha být se svými blízkými. V rádiu hrají vánoční hity, peče se cukroví, nakupují se poslední dárky, chystají se jesličky a do této atmosféry plné pokoje vstupuje zlo. To ovšem nepředstavují pouze jeptišky, které vedou útulek pro nehodné dívky, ale zlou se stává celá komunita městečka. Protože všichni tuší, že se za zdmi kláštera děje něco zlého, ale nikdo se proti tomu nepostaví. Mají strach o vlastní dobré bydlo. Dobrák Bill touží něco udělat. Chce nebohým děvčatům pomoci, protože i on se jí v životě dočkal. Chce dobro poslat dál. Jenže ho od toho všichni odrazují. Neměl by být sobec, ale myslet na svou rodinu, protože jeptišky v městečku ovládají úplně všechno a závisí na nich i Billův blahobyt. Atmosféra knihy je tíživá, stejně jako je tíživá nálada v klášteře. Přesto se před námi příběh rychle odvíjí. Odehrává se v osmdesátých letech, ale vlastně by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv. Místo ani čas nejsou důležité, důležitý je vnitřní boj jednotlivce, který sledujeme. Vyplatí se člověku pro dobrý pocit zahodit budoucnost? Na tuhle otázku si spolu s Billem musí odpovědět každý sám. Takové maličkosti jsou útlou novelou, která příběh Magdaleniných prádelen nepopisuje. Ty stojí spíše na okraji, protože hlavní děj se točí kolem Billa a jeho konání. Přesto i těch pár zmínek v knize ukazuje, jakým utrpením si museli jejich „chovanky“ procházet. Jednalo se o zařízení pro padlé ženy, které se měly napravit a vrátit se posléze zpět k počestnému životu. Některé ženy v nich ovšem strávily celý život. Poslední taková prádelna, kterou pod nálepkou charity v Irsku provozovala církev, ale která zneužívala nucené práce žen, byla zavřena až v roce 1996.  Takové maličkosti jsem poslouchala jako audioknihu od vydavatelství OneHotBook. Příběh namluvil Martin Myšička, doslov o prádelnách a autorce pak Iris Kristeková. Myšičkův příjemný nevtíravý hlas dokázal postavy skvěle oživit a přidal příběhu na naléhavosti. Rozhodně knihu i audioknihu mohu všem doporučit.

Na tak malém rozsahu, co se týče počtu stránek (cca 100 stran), tak velký příběh či ještě lépe obsah, respektive tak velké (a důležité) sdělení. Celou dobu co jsem knížku četla jsem měla pocit, že se příběh odehrává na úplném začátku 20. století (a to i přesto, že se téměř záhy dozvídám, že je příběh zasazen do 80. let 20. století), nevím, zda to autorka dělala cíleně či zda to byl pouze můj pocit, ale bylo to vlastně fascinující. Na knížce mě asi nejvíce fascinovalo, že autorka vůbec nic nekonkretizuje, nepojmenovává, detailně nepopisuje, nevysvětluje, vše se odehrává v náznacích, i přesto přesně víte, co vám kniha má předat. Knížku můžu a chci určitě doporučit k přečtení.

Krásný příběh, který pojednává o jedinci v nelehké době, který přestává věřit tomu, čemu celou dobu věřil. Magdaleniny prádelny jsou zde jen náznakem. Přečetla jsem během 4 hodin. Kniha má 98 stran. Krásně se čte. Těším se na film do kina v hlavní roli úžasný Cillian Murphy.

Asi jsem čekala něco víc. Chápu je to novela ale doufala jsem více příběhu o prádelně. V doslovu je vysvětleno vše.

Krátká knížka s velmi důležitým sdělením, které mě nutí nad příběhem přemýšlet dál a dál. Mistrně popsaná atmosféra, když jsem si knihu půjčovala nedošlo mi, že má tak citelně vybarvenou vánoční atmosféru a že se neomylně řadí vedle Vánoční koledy od Dickense. Čtenářovi zbývá mnoho otázek po přečtení, a tak je to v pořádku, knížek, které na stovkách stran se snaží čtenáře znechutit a vyděsit hromadou detailů z historických událostí je na trhu až až.

Rozhodně napínavý děj, ale relativně rychlý závěr.

Tato kniha je lehká jako vánek a zároveň těžká jako pytel antracitu, který rozvážel pan Furlong. Prostý běh života se ocitne na křižovatce mužského čtyřicetiletí a vynutí si bilancování dosavadního způsobu existence a rozhodování se, co bude dál. V Irsku přibližně kolem roku 1985 a navíc v době hospodářské krize... Zjištění, že by pomoc druhému zároveň poškodila vlastní rodinu, není příjemné. Ale nepomoc znamená neobstát sám před sebou... Je dospělý, může rozhodnout i za manželku a děti? Nerozpadne se rodina? A jiné otázky na mne při čtení dorážely a chtěly odpovědi. Závěrečný doslov doporučuji nevynechat. Tam se teprve píšou fakta o Magdaleniných prádelnách a je to úzkostné, i když důležité čtení. Překlad Hany Ulmanové je famózní, tímto jí vyslovuji veliký obdiv.

Kniha nás přenese do Irska, do osmdesátých let 20. století. Irsko se topí v ekonomické i sociální krizi. Bill Furlong je manžel, otec pěti dcer, obchodník s uhlím a dřevem. Snaží se žít tak, aby dopřál dcerám vzdělání. Místní klášter skrývá tajemství a jednoho dne na něj Bill narazí. V hlavě mu začne boj myšlenek, aby se rozhodl správně, jak s tím naloží. Po přečtení první stránky této knihy mi bylo jasné, že jsem se právě setkala s Paní spisovatelkou. To, jak dokáže vylíčit banální věci je úžasné. Co věta, to skvost. V knize se dozvíme o vcelku nedávné historii Irska. Rok 1985 a těžké období. Vysoká nezaměstnanost, ekonomická krize, a navíc jedno veřejné tajemství – Magdaleniny prádelny. Místo, kam se odkládaly nepohodlné dívky. Církev tyto prádelny provozovala až do roku 1996! Když vyšlo na světlo, čím vším si musely dívky projít a kolik jich umřelo, bylo to nepředstavitelné. Neskutečné, že se to dělo tak dlouho. Doslov v knize Vás může šokovat. Ale kniha není jen o Magdaleniných prádelnách, je především o životě, o lidském osudu. O tom, co pro koho znamená žít dobrý život. O pocitu zodpovědnosti i bezmoci, o tom, jak nebýt lhostejný vůči ostatním. V knize je tolik krásných myšlenek, které Vás donutí zamyslet se třeba i sami nad sebou. Jsou tu emoce, je tu smutek. Je na čtenáři, kam až ho jeho představivost pustí. Proto může tato novela v každém vyvolat trochu jiné pocity. Maličká kniha s velkým obsahem, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Určitě se podívám i po dalších knihách autorky, neboť to, jak píše, jsem si okamžitě zamilovala.