Recenze na knihu
Hra na schovávanou (Defekt) Jan-Erik Fjell

Kniha perfektní, poutavá, napínavá. Předčila očekávání. Doporučuji.

Mám všechny knihy ve své knihovně a tedy i přečtené - dá se říci jedním dechem. Hra na schovávanou je i se čtenářem, který by mohl podlehnout svodům na odhalení "aktéra" - hybnou silou všech událostí. Závěr je ovšem / alespoň pro mne byl/ překvapivý. Doporučuji, je fakt dobrá.

Tento díl ze série mi přišel překvapivě dost ukecaný. Překvapivě proto, že dva další, které jsem doposud četl (Práskač a Lovci štěstěny), mi naopak velice vyhovovaly svou přímočarostí a držení se linie příběhu, což mám v krimi žánru rád a tento autor vypadal, že přesně tak píše. Chváli jsem to i nedávno v recenzích, načež se ukázalo, že šesté volné pokračování je toho opakem. Tam to spíš vypadá jako v telenovele, kde hlavní linie příběhu jen sem tam problikne, ale gró spočívá v úplně zbytečných odbočkách a nepodstatných vycpávkách, kterými se čtenář musí prokousávat, aby se hnuly ledy a příběh se posunul. Škoda, přesto dávám 4 hvězdy, protože když autor chce, psát umí a čte se jedním dechem.

Anton a Magnus jedou dál a tenhle správně spletený příběh o dvou liniích hodně bavil. Na konci jsem se lehce ztratila, protože mi přišel trochu uspěchaný.

Již předešlá kniha byla perfektní, ale tato je skutečně ještě lepší. Nevím jestli série bude pokračovat, ale laťka je hodně vysoko. Brilantně napsaný thriller, napínavý až do překvapivého konce. Vřele doporučuji.

Tato kniha se skvěle četla, stejně jako ostatní z této série, do poslední chvíle jsem netušila, jak to dopadne.

Po bouřlivém výletu do Las Vegas se Jan-Erik Fjell rozhodl pro poněkud komornější námět, který však opět oplývá neskutečnou čtivostí a brilantně vystavěnou zápletkou. Vedle vražd a klasického vyšetřování dojde i na špionážní linku jako vystřiženou z nějakého amerického akčního thrilleru. Anton Brekke, Magnus Torp a jejich kolegové z Kriposu se pokoušejí nalézt vraha, který své oběti z řad něžného pohlaví vystavuje vždy stejným podmínkám v názvu zmíněné hry, jež však v tomto případě připomíná spíš hru na kočku a myš. Přitom vyšetřovatelé jakoby mimochodem rozplétají nitky minulosti, které se současnými vraždami bezprostředně souvisí. Opět je vše nesmírně zhuštěné a zamotané. To však spisovateli nebrání psát s nebývalou lehkostí, připomínající filmový způsob vyprávění s častými „střihy“ a cliffhangery na konci kapitol. Celý příběh je navíc vystavěn velmi uvěřitelně. Ačkoli jsem laik, nemám pocit, že by události a nalézání stop byly neuvěřitelné, naopak za ním vždy stojí píle a bystrost detektivů, mnohdy okořeněná patřičnou dávkou štěstí. Anton ani Magnus nejsou žádní Supermani, občas udělají chybu a pomáhá jim jen pečlivost a cit pro detail. V případě Antona je zde i přítomna dějová odbočka, během které má velmi specifické „pánské potíže“ a tráví čas hospitalizovaný v nemocnici, což jen podtrhává jeho lidskost (podobně jako opiové dýchánky jistého Sherlocka Holmese). Autor pak na konci knihy v poděkování uvádí seznam lidí, s nimiž při psaní spolupracoval. A tradičně mezi nimi jsou i kriminalisté a další odborníci, což nasvědčuje tomu, že důležité rešerše za jeho psaním zajisté budou. Jedná se zkrátka o výtečnou detektivku, kterou mohu tradičně s radostí doporučit.

Nezklamal, jako vždy skvělé.