Recenze na knihu
Píseň stínů S. Jae-Jonesová

Musím uznat, že ačkoliv jsem po první knize byla poněkud zmatená a neuměla jsem si děj vychutnat či se do něj ponořit a pořádně se začíst, u této knihy jsem byla začtená hned od první až po poslední stránku. ANO tento druh knihy není pro každého, je to opravdu vše jen po citové stránce a žádné větší napětí jako u jiných knih nenajdeme, ale mě se i přesto moc líbila a tím pádem jsem i porozumněla knize první. Právě proto, že je tato kniha tak odlišná se k ní určitě ještě někdy vrátím a možná porozumím ději více. Za mě určitě doporučuji, jen né každý ji dokáže ocenit což je škoda.

V úvodu autorka uvedla, že kniha je jiná a prolíná se v ní její bipolární porucha, což si velice cením. Ano, celá tato kniha o tom je. O hrdince, která má jooooo problémy sama se sebou a bratru, který vůbec netuší čí je a co je...Návaznost na první díl - nic moc, spíše minimálně, okrajově. Král duchů se zde vyskytuje možná na deseti stránkách, co do jejich vztahu, ten je úplně mimo kolej. Závěr knihy se dal očekávat a o ničem. Jedna hvězdička za obal. Druhá autorce za hloubkový rozbor citů a emocí osob, kteří bipolární poruchou trpí a opravdu to nemají v životě jednoduché.

Druhý díl byl lepší než ten druhý. Byl lépe promyšlen i vystavěn. Jen tedy proboha, když už to ta autorka chce zasadit do Čech, ať si zjistí fakta. Jména šlechticů, absolutně mimo, takhle by se u nás šlechtic nikdy nemohl jmenovat. A lokalita zcela zcestná. Když už je Vídeň a Rakousko dokonale zpracované, tak tohle vypadá fakt blbě.

Popravdě byla jsem velmi. Velmi. Zvědavá, jakým směrem se tahle knížka vyvine. A pěkně. Utíkejte jo rychle přečíst.