Rozprava o dobrovolném otroctví

Proč vlastně lidé souhlasí se svým vlastním zotročením? Proč na ně přistupují? Proč dobrovolně, ba ochotně slouží? Proč poslouchají a podporují zlou vládu, která ve společnosti vždy tvoří pouze mizivou menšinu? Proč si sami vytváří své vlastní tyrany? Proč si volí své neštěstí? Jak je možné, že lidé bojují za své zotročení jako za svou spásu? A jak se mohou (tedy jak se my můžeme) vymanit z okovů oné masochistické slasti, z okovů, které nás dnes možná svírají ještě pevněji než v době vzniku La Boétieho Rozpravy o dobrovolném otroctví? Výjimečně prozíravý, ba prorocký text napsaný před téměř pěti sty lety, který dosud nebyl přeložen do češtiny, přináší pronikavou úvahu s nadčasovou platností o podstatě tyranské vlády a poddanství. Její autor, jenž je nejvíce znám jako blízký přítel proslulého francouzského esejisty Michela de Montaigne, jako první myslitel v dějinách evropského myšlení obraci naruby tradiční představu o vztahu mezi vládcem a ovládaným, mezi pánem a rabem. Nezaměřuje se totiž na analýzu moci, mocenského aparátu, nýbrž vychází z vůle pokořeného, z jeho chtění: ovládaný není pasivní obětí v rukou despotického tyrana, nýbrž sám chce být ovládán.

Sdílet