Text

Výtečný román nebudu psát anotaci či obsah. Nicméně musím se vyznat z pocitů, připomíná mi tento román Dostojevského Zločin a trest. Jistě ne snad ne filosofickou hloubkou, ale spíš úvahou, která musí napadnout vnímavého čtenáře, kde je právo a kde je trest. Kdo je větší "gauner" - vrah Iljja, nebo neuvěřitelně zkorumpovaný feťák policista Gríša? Kde je míra spravedlnosti a kdo má právo soudit? To jsou hluboké otázky, které Glukhovski klade, ale ne na povrchu, jak mnohdy komentují mnozí povrchní čtenáři, ale které se dostávají sakra pod kůži vnímavému člověku. Proto tedy to porovnání s Raskolnikovem. I on řešil problém morální... kdo má právo. Ilja nebo Gríša?

Jednoduché a ryze ruské čteníčko.

První knížka tohoto autora a můžu říct,že mě velmi překvapila. Dobře se četla i prolínání děje,teď a minulost. Psáno z pohledu hlavní postavy,což je taky nezvyklé,ale dobré i konec byl zajímavý.

Jak již psali jiní - nový Zločin a trest. Kniha jako celek byla procítěná, jaksi rusky oduševnělá, protože velmi hluboce soucítila s hlavním hrdinou a jeho bolestmi a strastmi. Původně jsem očekávala, že bude příběh vyprávěn z opačného pohledu, totiž že hrdina obdrží zprávu od matky nebo přítele a my spolu s ním budeme muset odhalit, kde se za zprávami skutečně skrývá - ale ani cesta, kterou se pan autor nakonec rozhodl dát, příběh neošidila o napínavé a vzrušující okamžiky a záhadné zprávy od neznámých lidí, takže si nemůžu stěžovat. Vedle samotných zpráv, které je samozřejmě nesmírně zábavné číst, se v příběhu také vyskytují narážky na politickou situaci, které - ač velmi vzácné a okrajové - jsou nesmírně legrační, alespoň podle mě, a odlehčují tak tíživou atmosféru hlavního děje.

Nestandardní Glukhovsky, a přece on sám. Další skvělá věc, u která stojí za to ponořit se do textu.