Všechno, co jsme ztratili (Defekt)

Moc pěkná romantická kniha,přiznávám, že předchozí díl se mi líbil víc,ale ani zde nechybí romantická linka,překvapení a poměrně silné rozuzlení..

Pokud jste četli autorčinu předchozí knihu Všechno, co jsme měli, tak jste se jistojistě zamilovali do útulné londýnské kavárny s knihkupectvím Cosy Corner. Jako fanoušek kaváren, knihkupectví a jejich dokonalého spojení, to v knižních příbězích vždycky ocením. Tentokrát nás Jennifer seznámí s knižní dvojicí Hope a Yeojunem. Oba jsou nesmírně talentovaní, sympatičtí a na první pohled optimističtí. Když se ale ti dva poznávají blíž, odhalují temná zákoutí jejich melancholických duší. Hope žije v domě se svými rodiči a malou sestrou Daisy. Po smrti jejich nejstarší sestry Manon už jejich rodina nebyla jako dřív. Životy poznamenané tragédií sice plynou dál, ale už jimi netepe nic krásného. Bolestivé okamžiky, které Hope zažívá doma, se snaží vybalancovat hudbou, kterou studuje, miluje a dává do ní všechno živé, co v ní ještě zůstalo. V kavárně, kde brigádničí, se seznámí s Yeojunem, sedmadvacetiletým mladíkem, který už pracuje v oblasti grafického designu. Kromě toho ale i tvoří digitální komiksy a považuje to za stejný bezpečný přístav, jako Hope bere svou hudbu. Ona trpí ztrátou své sestry, on zase ztrátou svého otce. Oba mladí lidé k sobě nachází cestu pomalu, ale strašně krásně. Začnou spolu trávit veškerý volný čas, navštěvují svá oblíbená místa, jeden druhému vstupují do života tak, jak je to jen možné. Zvládnou se ale vypořádat se svými vnitřními démony, aby tak mohli začít zcela nový, radostný život s výhledem do budoucnosti? Musím říct, že autorčina předchozí kniha mě citově rozkymácela mnohem víc. Dle mého je to kvůli tomu, jak je postavena romantická linka. Asi mi víc vyhovuje, když se dvojice na začátku spíš nesnáší nebo spolu bojuje, než když si hned ti dva sednou a nechají se unášet vzájemnými sympatiemi. Scházela mi ta vzrušující chemie a drama z prvního dílu. Autorka je skvělá píše čtivě, občas si podtrhnete i zajímavé citáty v knize. Ale tento díl nepatří mezi ty, co byste si přečetli znovu. Rozhodně bych spíš doporučila její předchozí knihu: Všechno, co jsme měli.

Knížka se mi moc nelíbila. Zaprvé především pro ty malé písmenka. Koupila jsem si jen proto, že jsem četla první díl. Tento díl byl šíleně nudný a dočetla jsem ho na silu. Přitom se mi líbily ty témata, kterých se dotýkala. Ale je to napsané velmi nezáživně.

Hezké romantické oddechový čtení .Jak se z kamarádství a přátelství rodí pomalu láska .V tomto díle mi ale přeci jen něco chybělo .

Osobně mi zde byli hlavní postavy o dost bližší než Kate a Aidan z prvního dílu. I to, co milovali mi bylo bližší. Přeci jen jsem taky milovník rostlinek atd. Nechci tu hned na začátek vše vyzradit. Hope byla takové milé, usměvavé sluníčko, ačkoliv přišla o někoho blízkého. Takovou osobu byste rádi měli za kamarádku. To samé platí pro Yeonjuna. Tihle dva mi jednoduše rychle přirostli k srdci. Docela mě zamrzelo chování matky Hope. Ano, prošla si taky ztrátou a to nikdy není lehké, jenže způsob, kterým svoji bolest řešila… Ačkoliv její táta mohl taky něco podniknout. Plus děj, který se odehrával v Londýně, Brightonu (kde jsem sama byla a miluju to tam). Hned mi bylo bylo smutno, že se tam nemůžu zatím vrátit. Ale alespoň jsem si zavzpomínala na moře apod. V tomto příběhu hraje velkou roli i hudba a přátelství. Takže pro hudebně nadané knihomoly tu máme jedno příjemné čtení. A pokud máte taky občas rádi změnu romantické linky, pak se zde můžete setkat právě s friends to lovers. Což já můžu. Postupné seznamování hlavních postav, kdy bylo poznat jak se ty city mění, rostou… Bylo mezi nimi opravdu cítit pouto. Kniha Všechno co jsme ztratili měla minimálně pro mě velký potenciál, který ale bohužel autorka nevyužila. Stejně jako ostatním mi tu chyběla nějaká akce, která by děj okořenila. Takhle se to místy už vcelku táhlo a pokazilo to hodnocení, protože na plný počet to není. I tak jsem si ji však ráda přečetla. Plus nevím zda jsem ráda, že na konci zůstala jedna věc otevřená, či nikoliv. Já jsem fanda úplně uzavřených konců, pokud možno.