Recenze na produkt
Fenomén strašidelných domů Darcy Coates

Ačkoliv je celá zápletka dobře vymyšlená, neměla jsem pocit, že jsem v knize objevila něco nového, převratného, co by tematicky zcela vybočovalo obvyklým hororovým nápadům. Na druhou stranu to vlastně ani nevadí. Hororová duchařina je dobrá, pokud dokáže vzbudit strach a napětí, které ve vás přetrvá ještě po zavření knihy. A to se autorce určitě podařilo. Doporučuji otrlým čtenářům.

Opravdu jedním dechem,zajímavá,napínavá od začátku do konce

Kniha se četla dobře. Doufala jsem spíš v nehmotneho ducha, takže samotné ztělesnění "zla" me trochu zklamalo. I přesto knihu doporučuji, přečetla jsem ji velmi rychle.

Další díl a další super kniha. Pro mě to není horor, pro mě je to skvělá oddychovka s tajemným nádechem, která se odehrává v záhadném a pro mě krásném prostředí starého domu. Fajn kniha, už aby byla další :)

Velmi dobré čtení, po cca první třetině začne být příběh opravdu napínavý. Při čtení jsem se místy i bála, je to spíše hororový příběh (nechybí ani "krvavé scény"), ale laděno spíše jako duchařský příběh. Sem tam mi rušily čtení překlepy a chyby v textu, ale jednalo se spíše o občasné maličkosti. Za mě mohu knihu jen doporučit, zajímavý příběh, ve kterém přijde rozuzlení až na konci, tudíž jste napjatí, jak to celé dopadne.

No... jak to napsat, abych nespoileroval. Kniha začíná dobře a místy je opravdu napínavá. Občas jsem měl dokonce i husí kůži. Nemohu se ale zbavit pocitu, že to mohlo být daleko lepší. Odhalit v polovině knihy hlavní entitu a vše vysvětlit - to je chyba. Kniha pro mne ihned ztratila své kouzlo. Z krásné duchařiny se najednou stala pouze kniha o osamělém člověku v domě, kterého jistá osoba terorizuje a nehodlá pustit ven. Nechci víc popisovat, abych neprozradil konec. Snad to v druhé knize bude lepší.

Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem během dvou dnů – můj osobní rekord :-) Kniha vypráví o Danielovi, který ve chvíli, kdy mu už nezbývá nic jiného, přijme tajemnou, netradičně nabídnutou práci. Sice se jedná o pouhého zahradníka, ale na panství, které je opuštěné, a ani svého zaměstnavatele ještě osobně neviděl. Úkoly totiž přichází tajemně, někdy i nečekaně, na kouscích papíru. K práci patří i benefity, jako například to, že může bydlet v zahradním domku. Ale i toto privilegium má jistá pravidla, která jsou tak trochu podivná. Neuplyne moc času a Daniel začíná chtě nechtě tajemství sídla Craven Manor rozplétat. Mně osobně se kniha moc líbila. Musím se přiznat, že možná i více než Duch domu Ashburnů, který jsem četla nedávno a okouzlil mě. Tajemství sídla Craven Manor je konečně trochu větší duchařina a hlavně lépe propracovaná kniha. Je vidět, že autorka promyslela pečlivě všechny aspekty příběhu. Velice se mi líbí, jak umí v knihách popisovat. Nepotřebujete ani velkou fantazii, abyste si dokázali dobře představit vše, co se v příběhu děje, včetně postav. Líbilo se mi i zakončení knihy. Neskončila během pár vět, ale konec knihy krásně doplynul. Rozhodně nečekejte horor, po jehož přečtení byste se báli jít v noci na záchod, ale chladnými vás rozhodně nenechá. Na mě osobně kniha zapůsobila jako taková krásná hororová pohádka, při které občas zamrazí :-)

Kniha se velice dobře čte, četli jsme jí s dcerou a už se těšíme, až si zase spolu přečteme nějakou podobnou a stejně napínavou knížku.

Kniha je velice hororová. Bála jsem se od začátku až do konce. Doporučuji přečíst.

Knihu nebo spíš audio knihu jsem měl možnost si stáhnout a protože už jsem jednou autorku poslouchal nebránil jsem se. Asi do poloviny jsem se trošku nudil a vše bylo předvídatelné, ale dál už přišla hororovější část a celý závěr překvapil. Je to ale ta z knih, kterou už bych znovu nečetl, neposlouchal.

Čekala jsem typický duchařský příběh ale nebylo tomu tak..ale i přes to byla kniha velice napínavá a tajemná. Četla se velmi dobře a kapitoly byli krátké. Vše krásně na konci do sebe zapadlo a byl s toho povedený příběh.

Mám ráda napínavé příběhy, které se čtou jedním dechem. Většinu času čtu detektivky, tentokrát jsem sáhla po hororovém příběhu a vím, že už tak zase dělší dobu neučiním. Kniha je napsána skvěle, až tak, že člověk uvěří, že je to pravda. Bez světla se večer bojím ještě teď :))

Moje oblíbená autorka. Zrovna tato kniha patří mezi slabší, ale na stylu psaní se nic nemění. Přečteno za tři hodiny od ponoření se do první stránky. Prostě musíte vědět, co teda dělají, co je teda ten další den atd... Ve srovnání například s Duchem domu Ashburnů je to veliký pokles, ale i přesto nepovažuji knihu za ztracený čas a jako lehčí oddychovku doporučuji.

Kniha mi dnes odpoledne přišla v balíčku. Během večera přečtená na jeden zátah. Je pravda, že prvním dvěma knihám se nevyrovná. ALE!! Opět je to napínavá duchařská kniha se strašidelným dějem. Kapitoly krátké, krásně na sebe navazují. Kniha je opět psána srozumitelně a velice čtivě. Jednotlivé postavy, děj i dům popsany do detailů, takže si vše může představit i člověk, který nemá ani trochu fantazie. Z knihy mám radost a už teď doufam v brzké vydání další knihy. Hrozně mě mrzí, že jsem ji zhltla takhle rychle. Hodnotím plným počtem hvězd.

Ze začátku jsem příliš nevěděla, co od knihy čekat a také jestli mě bude bavit. Postupně jsem se však do ní ponořila, začala jsem sympatizovat jak s hlavní postavou Daniela, tak i druhou tajemnou postavou a čtení knihy mě začalo bavit čím dál tím víc. Navíc posledních 60 stran akce střídala akci. Určitě tuhle knihu mohu s klidem doporučit jako parádní duchařinu a stejně jako tomu bylo i u prvního dílu autorky, nese i tato kniha své poselství a nestává se tak jen dalším tuctovým duchařským příběhem.

Naprosto super. Ještě lepší než Duch domu Ashburnů. Místy mě jímaly děs a hrůza a to i když jsem četla za dne bílého :-)

Kniha se mi četla dobře. Tato autorka se stala jednou z těch, po kterých rozhodně sáhnu, když uvidím její novou knížku. Děj samotný je chytlavý, má tempo. Bála jsem se tedy víc u první knihy - Duch domu Ashburnů, ale i tady mě sem tam zamrazilo, navíc autorka píše tak, že prostě nechcete dát knihu z ruky a chcete číst dál a dál. Moc chválím! Za mě určitě stojí za přečtení.

Každý z nás občas zatouží vystoupit ze své komfortní zóny. Ať už jde o oblečení, stravování, sport nebo oblíbené žánry, které vyhledáváme u knih. Duch domu Ashburnů pro mě byl rozhodně výzvou a v tomto článku se dozvíte, jak jsem se s ní nakonec popasovala... Adrienne se ocitá v tíživé životní situaci. V kapse má jen dvacet dolarů a jejím nejvěrnějším společníkem je rozmazlený, leč milovaný kocour Wolfgang. Záchrana přichází v podobě dědictví, konkrétně starého domu, ve kterém po mnoho let žila až do své smrti její podivínská teta Edith. Dům se nachází daleko od malého městečka, jehož obyvatelé ho opředly hrůznými historkami a mnoha smyšlenými domněnkami. Mezi jedny z prvních věcí, které novou obyvatelku zarazí, jsou nápisy vyryté v nábytku či stěnách. Obsahují zákazy nebo příkazy a vyzařuje z nich naléhavost. Adrienne však nemá ponětí, jak má s těmito informacemi naložit. A co víc – v okamžiku, kdy zajde slunce, všechen okolní ruch a šum zaniká v podivném, uši drásajícím tichu. Hrůzné zážitky i zkazky lidí z města přivedou hlavní hrdinku k pátrání po historii domu a především k odkrývání tragické rodinné minulosti… Příběhy, ve kterých se rozklíčovává nějaké tajemství, mám moc ráda. Proto se mi celkový rámec této knihy moc líbil. Ale ačkoli jsem vcelku strašpytel, tísnivou atmosféru nebo pocity napětí či očekávání, se bohužel nedostavily. Názvy kapitol doslova vybízely ke čtení, byly úderné a slibovaly, že jejich obsah prostě bude stát za to. Celkový výsledek však pro mě vyzníval poněkud do prázdna. Navíc jsem zhruba od poloviny knihy uhodla, v čem tkví hlavní zápletka. Občas jsem se musela během čtení vrátit o pár stran zpět, abych pochopila, proč autorka navazuje daným způsobem nebo se ujistila, že příběhu nechybí souvislosti. Hlavní hrdinka mi nebyla nesympatická, ale zároveň se mi nepodařilo proniknout do její podstaty a naplno s ní příběh prožít. Za mě je tato kniha spíše volbou osobního vkusu a od toho se myslím bude odvíjet i její průběžné hodnocení. A nebo úplně zbytečně remcám, namísto abych byla ráda, že jsem svou osobní čtecí výzvu prakticky zvládla levou zadní :-) Vyzkoušejte ji a uvidíte sami.

Jako všechny díly strašidelných domů za mě super, kdo má rád trochu tajemna, večer u krbu nebo jen tak vřele doporučuji.

Já tedy nevím, ale! Mám všechny autorčina díla o strašidelných domech. Pamatuju si, jak u prvního dílu jsem měla ztažený žaludek, bála jsem se a opravdu jsem slova hltala, jak jsem byla zvědavá, jak kniha dopadne. Jenomže u dalších dílů už to tak nebylo. Už u žádné knihy se nedostavil ten stejný pocit, jako u té první. Už v autorčině díle nejde jen o duchařinu, ale je tam sci-fi, až lehce opravdu pohádka. A do tohoto posledního dílu se vkradl docela ve velkém množství i milostný příběh, který dokázal přehlušit i ten zbytek tajemna, co ze sebe autorka možná chtěla vymáčknout. A ještě k tomu mi příjde, že v tomto posledním díle byly vytáhnuty esa i z jejích předešlých příběhů. Za mě NE. Miluju duchařinu, miluju tajemno, miluju strašidelné domy, ALE TOHLE je už z hodně slabého soudku.