Recenze na produkt
Romány od Jany Poncarové Jana Poncarová

Neodložitelná.

Podbrdské ženy. Ach. Velmi čtivá knížka. Surová, ale výborná. Moc doporučuji. Nechte se překvapit moudry a životem podbrdských žen.

Kniha je velmi čtivá. Příběh sedláků a jejich žen a dětí. Syrové. Už si to neumíme představit, že to tak bylo. Skoro se nám to už nechce věřit z teplíčka našeho domova. Děj se odehrává v několika desetiletích vč. 50. let kolektivizace. Dřina, zima. V knize je zachycen život hlavně několika žen, které svůj osud nesou na svých bedrech, nemají čas a sílu žít jinak. Hlavní mužskou postavou je Mírek (ano, dlouhé í, musíte si na to zvyknout).Moc sympatický Vám nebude, ale musíte si připustit, že tak to bohužel v mnoha rodinách, kde se těžce pracovalo, chodilo. Na to, že je to prvotina autorky, smekám. Jsou tam nějaké věci, ke kterým mám výhrady, ale dají se unést.

KNIHA SE MI moc líbila, hezky se četla. Jaký měly tehdy ženy těžký život. Ráda si přečtu i jiné knihy od této autorky.

Kniha se četla dobře. Možná byla první polovina lepší. Pro mě až drásající a nepochopitelná odtažitost dvou žen vůči dceři…

Do poloviny byla kniha velmi čtivá a zajímavá, že bych jí určitě ohodnotila 5* Bohužel v druhé části už celý příběh začal být více než zdlouhavý. Sice má vyústěný konec, bohužel celkově hodnotím jako průměr.

Úžasná kniha, čtivá, krásně a barvitě napsaná.

Knížka se mě líbila a pěkně se četla.Tři ženy,tři generace,jedno místo-zajímavé téma.

Knihu jsem přečetla velmi rychle. Příběh našich babiček maminek. Neměly to jednoduché a i přes to je to strhující příběh několika generací, ale hlavně Milky dívky, která se přivdala do rodiny, kde to neměla vůbec jednoduché. Bez citu emocí a lásky. Jak se dál přenáší tyto zvyky automaticky na další ženské pokolení. A jak z toho ven?….

Kniha mě naprosto pohltila, musela jsem číst dál a dál. Neskutečně těžký život měly ženy v dřívějších dobách. Těším se na dalsi knihy této autorky.

Velmi zajímavá kniha, přečtena za 2 -3 dni, hezky se čte a je velmi zajímavá. Vůbec jsem o této herečce neslyšela, až potom jsem si ji našla na internetu a vše jsem si prohlédla. Smutný osud ale zrod krásného příběhu.

Sedím a třídím si myšlenky. Slzy v očích, jen jen se překlopit. Silný příběh, ve kterém jsem se na čas ztratila. Klidně bych brala ještě pár stránek navíc. Období po první světové válce, kdy Jarmila Horáková hrála v divadle a natočila i dva filmy se střídá s obdobím v druhé světové válce, kdy bývalá herečka, současná spisovatelka píše dějství o slavné herečce, vzpomíná jaká byla, jak hrála, jak její život skončil. Schází se se slavnými spisovateli , režisérem a ostatními herečkami v kavárně a chtěli zavést něco nového. Přestože má velké nadání a na veřejnosti je sebevědomá, vnitřně je nejistá, jestli umí vše zahrát dobře. Ani v lásce si není jistá. Moc se mi líbí vykreslená dřívější doba. Když chtěla žena být slavná, musela se smířit s tím, že nebude mít rodinu. Dřívější doba tomu moc nepřála. I tak přemýšlí, jak by to jednou mohla zvládnout obojí, rodinu i povolání herečky. Celou dobu jsem věděla o osudu této herečky, přesto mě konec knihy velmi zasáhl. Styl psaní vyvolává velké emoce. Přitahovala pozornost mužů i žen. Všichni ji milovali pro její krásu i přátelskou povahu. I já si tuto knihu i herečku zamilovala. Knihu doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi historické knihy.

Když jsem četla, že se jedná o vícegenerační román, tři ženy, tři osudy, tak jsem doufala, že to bude něco ve stylu Slepé mapy od Aleny Mornštajnové, i proto, že se to odehrává přibližně ve stejné době, ale očekávání se nenaplnila a přiznám se, že jsem z toho zas tak unešená nebyla. Hlavní postavy Emilky mi bylo od začátku líto a knihu jsem v podstatě četla dál, abych se dozvěděla, zda se ji někdy bude dařit lépe. Stejně jsem to pak měla i s Janou, a když přišla Johanka, tak mě její osud už vlastně ani nezajímal. Nemůžu říct, že by to bylo špatný, ale něco mi tam prostě chybělo.

Jarmila Horáková – herečka první republiky. Velice talentovaná a nadějná umělkyně. Bohužel její život velice brzy ukončila vážná nemoc. O dvacet let později poznáváme Olgu, která se rozhodne sepsat příběh nadějné herečky. Díky němu se vzpomínkami vrací do doby svobody a naděje. Miluji knihy Jany Poncarové, každá si mě získala, každou jsem prožila a příběhy jednotlivých hrdinek mě zasáhly. Nejinak tomu bylo i u Herečky. Kniha na Vás dýchne atmosférou divokých dvacátých let. Divadlo, umělci, spisovatelé. Všichni tvořili a věřili, že nyní je to v jejich rukou, aby lidem ukázali, kam by dnešní svět měl směřovat. Nebáli se šokovat a šli si za svým cílem. Vypravěčky, které se v knize střídají, mají svůj styl vyprávění. Díky němu okamžitě víte, kde se zrovna nacházíte. Před očima nám postavy ožívají a ukazují nám, jaké vlastně jsou. Při čtení jsem se dokázala vcítit do jejich nálady a každou kapitolu jsem se stávala jednou z nich. Postupně se nám příběhy obou hrdinek určitým způsobem protnou a bylo moc zajímavé to sledovat. Knihy, která nám vyprávějí o skutečných hrdinkách mě vždy moc baví. Jelikož jsem ani Jarmilu, ani Olgu neznala, dohledávala jsem si další informace z jejich života, a hlavně pak fotografie. Díky tomu, co jsem se vše dozvěděla, dostala pro mě kniha ještě hlubší význam a s hrdinkami jsem se dokázala ještě lépe sžít. Kniha plná emocí, života, naděje, ale i smutku, ztráty a bolesti. Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, do které jsem se dokázala ponořit a nevnímat okolí. Jsem ráda, že má očekávání byla naplněna. Kdo máte rádi příběhy o silných ženách, rozhodně doporučuji nejen tuto knížku, ale celou tvorbu Jany Poncarové.

Kniha mě bohužel velmi zklamala.

Román podle skutečných událostí o Eugenii Egertové Janečkové a plzeňském hotelu Continental. Eugenii čekal domluvený sňatek právě s majitelem hotelu, kde spolu prožili okupaci a válku. Po tragické události a osvobození Československa najde Eugenie snad novou naději i lásku… Příběhy podle skutečných událostí mám moc ráda. Mám pocit, že s hrdiny více cítím a prožívám více jejich osud. Ani tady to nebylo jiné a příběh se mi líbil. Smutný příběh Eugenie mě zasáhnul. Kniha se mi moc dobře četla. Líbilo se mi i popisování prostředí a jednotlivých míst, které umocnilo autentický pocit a to nejen v hotelu a v Plzni, ale také v Praze nebo třeba v České Třebové a v Kutné Hoře. A hlavně skvěle popsané pocity hlavní hrdinky, ze kterých Vám bude určitě smutno. Až se jednou dostanu do Plzně, rozhodně vím, kam se půjdu podívat :-)

Skvěle napsaná kniha. Bavila mě od začátku do konce. Doporučuji kudy chodím.

Knihu jsem koupila jako dárek. Moc se těším, jak se bude líbit.

Vyborna kniha. Smutna, ale velice ctiva a prijemna. Prolinaji se tu osudy tri zen, prvni Emilce je venovana kniha asi nejvice. Ženská osudovost a skutečné životní příběhy, syrové a nepřibarvené. Libilo se mi i propojeni s magickou brdskou vlcici, ktera do tematu zapadla velice vhodne.

Kniha se mi velmi líbila, dobře se četla,ale trochu mě zklamal závěr knihy.