Andrea Sedláčková je u nás známá především ve spojení s filmovým uměním. Je herečka, režisérka a scénáristka, avšak od roku 2014, kdy napsala svou první knihu, se úspěšně etablovala i jako spisovatelka.
Román Moje pařížská revoluce je, stejně jako její následující romány, s autobiografickými prvky a prostřednictvím fiktivní postavy otevřeně vypráví o autorčině emigraci do Paříže dva měsíce před sametovou revolucí v roce 1989.
Zatímco Andrea Sedláčková žije střídavě v Paříži, kde se věnuje filmové práci – střihu dokumentů a celovečerních filmů, a v Praze, kde točí dokumentární filmy a filmy podle vlastních scénářů, stihla současně napsat ještě další dvě knihy.
Román z prostředí filmových herců Každý něco tají, v němž hlavní postava, známá filmová herečka, bojuje s bulvárem, se společností, ve které se pohybuje, a především sama se sebou, a román Téměř nesmrtelná láska. Ten napsala autorka na základě materiálu pro zamýšlený dokument, který se neuskutečnil, o spisovateli žijícím ve Francii, Milanu Kunderovi. Hlavní hrdinka, scénáristka Martina, pátrá po stopách míst, jež Kundera navštívil a popisoval ve svých knihách, a přemýšlí, jaké scény se tam odehrály doopravdy. Přitom se před ní neplánovaně objevují úplně jiná témata, než o jakých chtěla původně psát – nevěra, nestálost mužů a utrpení zamilovaných žen. Andrea Sedláčková se nijak netají tím, že využila jako jeden ze zdrojů informace ze spisů STB, včetně odposlechů Kunderovy domácnosti.
Andrea Sedláčková vystudovala scenáristiku na pražské FAMU a po své emigraci pak režii a střih na prestižní pařížské filmové škole FEMIS. Má dvě děti.