Edith Eva Egerová, po rodičích maďarská židovka, narozená na Slovensku, žijící v Americe, je spisovatelka, ale především klinická psycholožka, pomáhající americkým vojákům s posttraumatickým stresovým syndromem. Ostatně, má z čeho čerpat. Už v šestnácti letech byla deportována do Osvětimi, kde také přišla o své rodiče. Se svou sestrou přežily dokonce i pochod smrti.
Každému z nás se asi někdy stalo něco zlého. S tím se nedá nic dělat. Máme snad v rodném listě napsáno, že život bude lehký? Nemáme. Spousta z nás se ale ve svém smutku či traumatu začne utápět a nežije svůj život naplno. A s tím už se něco udělat dá.
O tom, jak dlouhá léta po válce bojovala s traumatem, aniž by o tom byla schopna mluvit, je její autobiografická kniha Máme na vybranou (2017), která se okamžitě stala bestsellerem.
Smutný, ale zároveň inspirativní příběh, zahrnující hrdinství, statečnost a odhodlání, ale i schopnost se vyrovnat s prožitou nepředstavitelnou hrůzou a jejími následky, je významný svým hlavním a nadčasovým posláním v myšlence, že všichni máme svobodu – jedinou, kterou nám nikdo nevezme – možnost výběru svého rozhodnutí.
Člověku je možné sebrat všechno kromě jediného: poslední z lidských svobod – zvolit si za jakýchkoli okolností svůj vlastní postoj, vybrat si svou vlastní cestu. Vždycky máme na vybranou. Za všech okolností, ať je naše situace sebevíc frustrující, tíživá, krutá a bolestná, vždycky se můžeme rozhodnout, jak budeme reagovat.
Svou další knihou Dar volby (2020), už Edith Eva Egerová na tu předchozí jen navazuje. 12 praktických lekcí, jak změnit svůj život a nezůstávat oběťmi v zajetí svých obav, úzkostí a strachů, nás může naučit vážit si zase znovu svého života, oslavovat jej a být šťastni.
Edith Eva Egerová v roce 1949 emigrovala s manželem a dcerou před komunistickým režimem do USA, kde se jim narodily ještě další dvě děti. O svém utrpení, které prožila v koncentračním táboře Osvětim, byla schopna otevřeně hovořit až za mnoho let, po jeho opětovné návštěvě v roce 1990.
Osvětim mě mohla zlomit, mohla jsem se stát obětí a do konce života s tímto pocitem žít. Ale já ji vnímám jako příležitost. Tam jsem v sobě našla svou vnitřní sílu a naučila jsem se nečekat na někoho, kdo mě udělá šťastnou.
Máme na vybranou - I v pekle může vzklíčit naděje
