Recenzí na romantické knihy už jste určitě četli hodně, ale už jste četli recenzi na romantickou knihu
od nenapravitelného cynika a někoho o kom ostatní říkají, že je „studený psí čumák“? Jestli ne, tak
teď se na to psychicky připravte. Budu se snažit ze sebe dostat to nejlepší, protože ve svém jádru
jsem veliký romantik, jen to jádro má hodně tvrdou skořápku. Tahle kniha mě však nenalákala
příslibem toho, že si u ní parádně pobrečím nebo že rozněžní moje žulou obalené srdce. V anotaci
stálo, že se jedná o historický román. A historii, tu já mám moc rád.
V durynské vesnici Lauscha běžel život po staletí stále stejně. Zdejší skláři byli vyhlášení svým uměním, které předávali z otce na syna. Joost Steinmann vedl úspěšnou rodinnou dílnu, přestože měl jen tři dcery. Když ale...
V tomto příběhu, kterému vdechla život německá spisovatelka Petra Durst-Benning, až tak zásadně o historickou složku nešlo. To mi mohl napovědět i název knížky, Křehká krása. Od čtení mě naštěstí neodradil ani větší důraz na romantickou linku, ani poněkud holčičí název knihy.
Vyprávění, jež začalo na podzim roku 1890, a které sleduje osudy tří sester žijících ve sklářské vesnici, totiž bylo, ač to nerad přiznávám, dost zajímavé. Sestry Steinmannovy totiž v brzkém věku přišly o matku a v rané dospělosti také o otce. Zůstala jim jen sklářská dílna a jejich tři hladové krky, které musely nějak uživit. Zkoušely pomáhat v jiných sklářských dílnách i nalézt štěstí v nedalekém městě. Ve sklářském světě, který byl v té době výhradně mužský, to ale nebylo nic jednoduchého. To by však nebyly holky Steinmannovy, aby si nějak neporadily. I kdyby při tom měly porušit všechna pravidla a překonat pořádnou nálož nástrah.
Když jsem na začátku psal, že jde o historický román, nelhal jsem. Příběh se odehrává ve vesničce Lausha, která je opravdu proslavená svou sklářskou tradicí. A o praktikách, postupech a zásadách sklářství se dozvíte hodně. Hlavní slovo však má samozřejmě romantika provázející životy tří mladých žen. Společně s Johannou, Marií a Ruth jsem prožíval stud, zahanbení, zostuzení, štěstí i zklamání. Do sytosti jsem si užil sesterských hádek a hysterických scén, které my muži máme tak moc rádi. Rozhodnutí přečíst si tuhle knihu však určitě nelituji. Kromě toho, že jsem se dozvěděl něco nového o sklářství to byla příjemná změna po všech těch vraždách, o kterých čtu nejčastěji.
Křehká krása je napsána poutavě a děj se hladce odvíjí. Ani jednou se nestalo, že bych se u knihy nudil, možná ještě nejsem až tak ztracený případ. Příště ale pro jistotu sáhnu zase po něčem drsnějším, abych to s tou něhou zbytečně nepřehnal.
Knihu doporučuji především ženám, které si chtějí přečíst, že něžné pohlaví dokáže vše, co si usmyslí. S čímž já nemohu jinak než souhlasit. Pokud jste muž, nemusíte se bát, že když si přečtete něco romantičtějšího, dojde ve vašem těle k úbytku testosteronu. Nebo alespoň já jsem nic takového nepocítil. Tak této knize dejte šanci.
Možná vás přesvědčím bonusovými důvody, proč si knihu přečíst:
Zjistíte, že není dobré naštvat šéfa, který je vyznavačem sado-maso praktik (jako by bylo dobré naštvat jakéhokoliv šéfa).
Dozvíte se něco o původu jednoho skleněného výrobku (a není to lahváč).
Pokud budete tuto knihu číst na veřejnosti, ukážete okolí, jak jste citlivá duše (pokud jim teda na otázku: „Co to čtete?“ Neodpovíte: „Starej se o svý a nečum!“)
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
