V životě jsou jen tři jistoty: smrt, daně a to, že nová kniha Joa Nesbøho bude mít grády. A té třetí jistotě já věřím nejvíc. A protože už mám nejnovější dílo norského autora přečtené, můžu se s vámi podělit o svoje dojmy.
Pomsta a spravedlnost, láska až za hrob a palčivá nenávist. Oko za oko, zub za zub. Vyprávění o odplatě z postpandemické Ameriky, zpověď vědce, který objevil lék proti stárnutí, střet zabijáků připomínající šachovou partii,...
Jo Nesbø je autor, kterého čtenářská komunita zcela jistě zná. Přinejmenším ho znají čtenáři detektivek. Tento žánr je totiž jeho doménou. Proslavila ho především série detektivek s legendárním vyšetřovatelem Harrym Holem a možná znáte také zfilmované verze jeho knih (Lovci hlav, Sněhulák). V poslední době přidal do svého repertoáru také povídky, a právě k nim se řadí i Krysí ostrov a jiné povídky.
Vzhledem k tomu, že kniha obsahuje celkem pět povídek, nebudu vám nastiňovat děj každé z nich, ale zkusím udělat takové stručné shrnutí. Jejich názvy jsou: Krysí ostrov, Skartovačka, Cikády, Sérum a Černý jezdec. Najdete mezi nimi například postapokalyptický boj o přežití ve zdecimované společnosti. Společně s jedním vědcem se budete snažit přijít na kloub léku, který by měl nestárnoucí účinky. Stanete se svědky a zároveň fanoušky bitvy mezi dvěma přáteli o srdce krásné cizinky. Nebo zažijete souboj na život a na smrt ve světě nájemných vrahů. Podle tohoto popisu nejspíš nebudete schopni přiřadit jednotlivé příběhy k jejich názvům, ale až je budete číst, bude vše dávat větší smysl.
Každá povídka je jiná a každý příběh vás zaskočí úplně jinou zápletkou a překvapivou pointou. Nejedná se však o řadu zcela náhodně napsaných a poskládaných povídek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nesbø do tohoto typu vyprávění umí zcela rafinovaně vměstnat jedno společné téma. V minulé povídkové knize tím tématem byla žárlivost, čemuž napovídal také samotný název.
Tématem, které prorůstá všechny příběhy Krysího ostrova, je morálka a úpadek společnosti. Hlavní i vedlejší postavy se dostávají do situací, ve kterých budou muset vyřešit nějaké morální dilema. Dalším společným rysem prostupujícím celou knihou je Nesbøho typická chladná brutalita, jež vás napětím a strachy přimrazí ke stránkám. Kniha je navíc poměrně tenká, takže tato kombinace faktorů způsobí, že ji budete mít přečtenou přibližně za dva dny. Pak se budete zase dlouho a dlouho těšit na další jeho dílo.
Samozřejmě mi stále chybí Harry Hole, ale musím konstatovat, že tenhle autor je mnohem víc než jen Harry a jeho tvorba mě nepřestává bavit. Četbu doporučuji všem fanouškům severských krimi, ale díky povídkovému formátu se bude líbit i čtenářům, kteří nejsou úplně detektivně založení.
K nalákání připojuji ještě bonusové důvody, proč si Krysí ostrov přečíst:
Naučíte se, jak si udělat provizorní lano ze psích střev (já jen ať vidíte, že jsem si s tou brutalitou nedělal legraci).
Zjistíte, že i nájemní vrazi mají city (což si 9 z 10 jejich obětí nemyslí).
Dozvíte se, jaký pozemek si máte koupit, pokud vás štvou věčné návštěvy (a proč je to zrovna hadí farma).
