Maloměsto uprostřed Skalistých hor už jsem si za předchozí tři knihy dokázala oblíbit. Tohle idylické prostředí jako vystřižené z pohlednice si mě jednoduše získalo. Proto jsem skákala radostí, když jsem zjistila, že vychází další volně navazující příběh. Líbilo se mi, že se pozornost tentokrát upíná na dva neznámé charaktery: hollywoodskou hvězdičku a automechaničku. Ano, už podle tohoto konceptu mi bylo jasné, že hlavním motivem bude dobře známé rčení „protiklady se přitahují“. Teď bylo jen otázkou, jak se s tímto poměrně jednoduchým a hojně využívaným tématem autorka vypořádá.
Když se Annie po těžké nehodě probouzí z kómatu, musí se toho spoustu učit znovu. A to nejenom takové věci, jako je chůze a psaní, ale musí se naučit především zase žít. Annie se chce co nejrychleji vrátit ke své práci...
Pro mě je návrat do Green Valley srovnatelný s pocitem návratu domů. Člověk si každou stránku vychutnává plnými doušky. Jasně, je to trochu jako koukat skrz růžové brýle, ale komu to vadí? Občas mám zkrátka potřebu sáhnout po nenáročné, milé knize u které přesně vím, jak skončí. Co na tom, že je děj předvídatelný, co na tom, že je tu spoustu klišé? Já to totiž miluju! Lilly Lucas mě prostě nemůže zklamat. Její knihy jsou hřejivým pohlazením. Tohle chci číst kdykoliv a kdekoliv!
Americky kýčovitá romantika jako hrom
Budu se opakovat, ale tohle bylo sakra dobrý! Spousta pop-kulturních narážek, postavy, které vám snadno přilnou k srdci, a luxusní prostředí. A to nemluvím o perfektně vykreslených amerických zvycích i slavnostech, kdy se mi ze všeho toho dobrého jídla sbíhaly sliny. Doslova jsem cítila chuť Dr. Peppera na jazyku. Nové vyhlídky se čtou samy a i přes (nebo možná právě proto?) jednoduchou, předvídatelnou zápletku stránky rychle ubíhají.
Odfrkla jsem. „Prostě nebyl dobrý nápad jít sem. Nemůžu tančit, protože mě bolí noha, a vidět Noaha s Elarou… je divné. Nic není jako dřív. Ani tenhle zatracený dýňový festival.“ Můj hlas se nesl nocí až příliš hlasitě a já jsem sklopila zrak. Dlouhou chvíli bylo ticho.
Verdikt
Nebudu lhát, měla jsem trochu obavy, jestli mezi protagonisty bude fungovat ta správná chemie a jestli do sebe vše zapadne. Ale jakmile jsem knihu otevřela, všechny obavy jako mávnutím kouzelného proutku vzala voda. Interakce mezi Colem a Annie byly naprosto přirozené, vzájemně mi k sobě seděli a hned od začátku to mezi nimi přirozeně jiskřilo. Já jim prostě musela fandit a zbaštila jsem autorce všechno i s navijákem.
USA jako země nekonečných možností i splněných snů!
Knihy odehrávající se v Americe prostě miluju. Připadá mi, jako bych sama tak trochu cestovala a poznávala tuhle zemi nekonečných možností skrze stránky knih. O to víc mě fascinovalo právě prostředí maloměsta, se kterým v knižním světě zas tak často do styku nepřijdu. Jednoduše jsem si užila všechno od popisných pasáží, přes pomalé budování vztahu mezi hlavními hrdiny, až po odkrývání jejich příběhů. Skvělá byla i možnost nahlédnout do herecké branže.
„Dobře,“ řekl Cole s rozhodností, která mě přinutila zvednout oči. „Dej mi deset minut, ano? Počkej tady. “Cole,“ začala jsem, ale on mě přerušil. „Deset minut. Víc nežádám. Když budeš i potom chtít pořád ještě odejít, odejdeme.
Knížku jsem zhltla v rekordním čase a ráda bych si řekla o přídavek. Mám takový pocit, že začínám být na tvorbě Lilly Lucas závislá. Po fenomenální Moně Kasten je to za mě nejlepší autorka z pomyslné německé romantické stáje. Jo a mimochodem, ta obálka je jako obvykle super!
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
