RECENZE: Otec musí zemřít

Muž, který kráčí po louce, je Otec a dívá se na něj. Jako kdyby mu četl myšlenky, přidává Otec do kroku. Jde si pro něho.

Sandrone Dazieri (1964) je oblíbený italský autor kriminálních románů. Tuto svou dráhu odstartoval v roce 1999 thrillerem Pozor na gorilu (Attenti al gorila), který se stal bestsellerem. Nyní má na kontě téměř dvacet knih, z nichž několik bylo zfilmováno a oceněno žánrovými cenami. Je také scénáristou a vydavatelem. Dazieri se dříve věnoval novinařině a tu, jak poznáte v jeho novém románu Otec musí zemřít (Uccidi il padre), v sobě vskutku nezapře.

Připravte se na drsný příběh, jehož leitmotivem se zdá být únos dítěte. Když se však nakonec dostanete k jeho pointě, budete tím skutečným hlavním motivem velmi překvapeni.

Velká část románu se odehrává v Římě, kde žije i hlavní hrdina, poradce, analytik a psycholog Dante. Trpí silnou fobií z uzavřených prostor a úzkostmi, zároveň má mimořádné pozorovací a jiné schopnosti, které u ostatních lidí nenajdete. A není ani příliš divu. Celé své dětství totiž prožil uvězněný v betonovém silu. Za dlouhé roky nevyšel ven a viděl jen jednoho člověka, muže, který si nechal říkat Otec.

Právě tato zkušenost a z ní vzniklé Dantovy vlastnosti a určité vlohy, k němu přivedou naší další hrdinku – komisařku Colombu. I ona má své psychické problémy. Přežila bombový útok a k tomu má pocit, že jej zavinila sama. Nyní je mimo službu, avšak dojde k opravdu ohavné vraždě jedné ženy a také ke zmizení jejího malého syna. Zmizení se až příliš podobá Dantovu případu, a tak je svým nadřízeným Roverem požádána, aby neoficiálně Danteho navštívila a případ s ním zkonzultovala. Mnoho indicií skutečně nasvědčuje tomu, že únoscem a možná i vrahem je Otec. A proto se ti dva do případu pustí. To, co Dante a Colomba na následujících stránkách prožijí, raději neprozradím, abych čtenáře nepřipravila o všechna ta překvapení a především právě o onu šokující pointu.

Rozhodně je však na co se těšit. Jsem přísná čtenářka a přiznám se, že mě Colomba zpočátku svými až hysterickými reakcemi poněkud iritovala. Velmi brzy jsem jí však vzala na milost. Obrousila jsem ostří své přísnosti a změnila úhel pohledu. Vždyť tento příběh není pohádka! Sandrone Dazieri jej napsal na námět skutečné události a pakliže někde taková policistka opravdu existuje, klobouk dolů. To, co musela vydržet, ať už fyzicky, anebo psychicky, aniž by ztratila sílu, vůli a svůj charakter, její slabosti zcela omlouvá, a dokonce probouzí sympatie. Totéž platí o Dantem. Člověku se až nechce věřit, že je poznamenán tak „málo“.

Kniha o 560 stranách je rozdělena na osm částí, prokládaných událostmi z doby „předtím“. Každá část má několik kapitol, které jsou vždy ukončeny tak, že jste nuceni hned pokračovat další a další. Nejste schopni skončit, jedině pokud nepadnete únavou. Jedno překvapení střídá druhé. Jednotlivé vrstvy Otcova tajemství budete odlupovat jako slupku cibule. A připravte se, že nahlédnete i pod pokličku CIA a FBI. Co vše se děje v jejich – nikoliv státním – zájmu? A víte, že projekt Bluebird není o ptácích, a že operace Artichoke nemá nic společného se zeleninou?

Ačkoli se vám zpočátku bude zdát, že všichni jsou zlí, později zjistíte, že někteří ne. A nakonec vás zaplaví pocit, že opravdu zlý je jen málokdo. A to je poslání, které jsem si z této knihy vzala já.

„...Chystáš se na cestu, víš o tom? Na tu nejdůležitější ze všech. Jedinou, na které opravdu záleží. Věř mi, bude to nádhera. Za chvíli budeš vědět všechno, co se vědět dá. Už nebudou žádná tajemství, žádné stíny, žádné obavy.“

 

Rovereho dech se zpomalil. „Cesta začíná právě teď. Představ si, že nastupuješ do obrovského letadla, které je průzračné jako vzduch,“ pokračoval Dante. „Vidíš ho? Už je na ranveji. Třepetá se ve větru, už se nemůže dočkat, až vzlétne. Na palubě sedí spousta lidí a čeká na tebe. Tam čas neexistuje, proto je můžeš potkat všechny. Všechny přátele, co tě měli rádi a ty sis myslel, že už je nikdy neuvidíš. Jen se podívej, kolik jich tam je.. Nečekal jsi, že jich bude tolik, viď?“

 

Rovere se lehounce usmál a zavřel oči…

Na závěr nemohu říci nic jiného, než že se k tomuto autorovi, kterého jsem dříve neznala, určitě ještě vrátím. Jeho styl je vynikající a pevně věřím, že se u nás dočkáme i dalších jeho překladů.