Slepec je napínavý thriller z prostředí Švýcarska od autorky Christine Brandové. Díky nevidomé hlavní
postavě kniha získává úplně nový rozměr a příjemně vybočuje z ohromného množství thrillerů na trhu,
což ocení zejména ti, kteří rádi hledají nové thrillerové výzvy.
Může být slepec svědkem trestného činu, který nejen, že (logicky) nemohl vidět, ale ani nebyl v jeho bezprostřední blízkosti? Lze výpověď nevidomého osamělého muže považovat za relevantní nebo se z jeho strany jedná jen o jakési volání po pozornosti? Tyto a mnohé další otázky si pokládají policisté valnou většinu knihy.
Jeho svět je tma. Je slepý. Ale uslyšel výkřik – a jeho smysly ho dosud nikdy nezklamaly. Právě s tou ženou telefonoval, když náhle vykřikla a vzápětí se spojení přerušilo. Někdo té ženě ublížil. Nathaniel je si tím naprosto...
Nevidomý Nathaniel, který je naprosto přesvědčený o své pravdě, se ze všech sil snaží přesvědčit kohokoli, na koho si jen vzpomene, že žena, s níž telefonoval, může být ve skutečném nebezpečí. Po celou dobu knihy se slepec potýká s nedůvěrou svého okolí, až je jeho frustrace čtenáři téměř hmatatelná. Proč mu nikdo nechce věřit a neustále jeho tvrzení zpochybňují?
„Dobrý den. Jmenuji se Nathaniel Brenner. Musím mluvit s někým z oddělení násilných trestných činů.“
„Máte dojednaný termín?“
Hlas zní jako by přicházel z velké dálky. Nathaniel se domnívá, že žena, jíž patří, sedí za přepážkou z neprůstřelného skla. Trochu se předkloní, ale neví, jestli se postavil na správné místo.
„Nemám, ale je to naléhavé. Musím ohlásit zločin.“
„Uveďte mi napřed svoje jméno a adresu.“
Nathaniel učiní, co se po něm žádá.
„A o jaký zločin jde?“ „Přepadli jednu ženu.“
„A vy jste to viděl?“
Ženin pochybovačný tón nelze přeslechnout, ale její otázku to nečiní o nic inteligentnější. Vidí přece zpoza té přepážky, že muži před ní leží u nohou slepecký pes.
Nathaniel má naštěstí ještě jedno eso v rukávu v podobě zvídavé novinářky Mily. Zdá se, že Mila je jediná, která je ochotná Nathanielovi uvěřit a neváhá mu pomoci zjistit pravdu, když policejní orgány se k tomu nemají. To je ale poněkud v konfliktu s jejím osobním životem, protože jejím přítelem není nikdo jiný, než šéf oddělení násilných trestných činů, Sandro. A Sandro pochopitelně vůbec nemá rád, když se mu jeho přítelkyně novinářka hrabe do právě probíhajících vyšetřování ve snaze vyšťourat ty nejžhavější informace do médií jako první.
V tomhle je ale Mila naprostý nezmar, takže už se to stejně děje bez ohledu na Nathanielův telefonát. Sandro aktuálně řeší poněkud palčivější případ, a to záhadné nákazy AIDS v Bernu. Ani to Mile samozřejmě nemůže uniknout, takže se dá do pátrání po informacích na dvou frontách.
Pro Milu je z hlediska její kariéry samozřejmě důležitější pátrání v případu AIDS, než pátrání po neznámé ženě, o níž se strachuje její nevidomý kamarád. Přestože pro Nathaniela zjistila několik zajímavých informací, i k ní se postupně vkrádají pochybnosti. Nathaniel se proto rozhodne pátrat na vlastní pěst za pomoci svého vodícího psa Alishy.
To jsou právě ty chvíle, které jsem si jako čtenář užívala nejvíce. Popisy, jakým způsobem se Nathaniel denně potýká s běžnými záležitostmi, jako je například oblékání, cestování nebo vykonávání práce číšníka mi přišly skutečně fascinující. Líbilo se mi, že v případě této knihy se nejedná pouze o napínavou honbu za zločincem nebo boj o život, ale je tam také něco navíc, co se v běžném světě vidoucích nemáme šanci dozvědět, pokud po tom vyloženě sami nepátráme.
Děj je poutavý, takže se příběh knihy Slepec čte jedna radost. Celá kniha má okolo 300 stran, takže je na poměry dnešního čtiva poměrně útlá. Nemohu jinak, než ji doporučit všem náruživým čtenářům thrillerových, ale i detektivních příběhů. Na místě je ovšem varování pro ženy v pokročilém stadiu těhotenství. Nebudu více prozrazovat, ale garantuji vám, že tohle není něco, co byste těsně před porodem chtěly číst, věřte mi!
