Po Temném létu Dana Simmonse přichází Zimní přízrak. S prvním dílem nasadil autor laťku vysoko, ale drží si výbornou úroveň i v tomto pokračování? To prozradí náš redaktor Jirka.
Jednačtyřicet let po mé smrti se můj přítel Dale vrátil na farmu, kde jsem byl zavražděn. Byla to velmi krušná zima...
Na konci románu Temné léto, v poněkud košatém doslovu, vysvětloval Dan čtenářům, že se ještě nehodlá s Cyklohlídkou rozloučit. Jak roky plynuly, chlapci se rozprchli do světa. Titul Děti noci nás seznámil se Simmonsovou verzí děsivého Draculy a do boje proti němu vyslal, mimo jiné, Mikea O´Rourkea, kdysi nejstatečnějšího člena Cyklohlídky, nyní kněze a válečného veterána. Nyní tu máme Zimní přízrak a vracíme se na místo činu, děsivá legenda opět ožívá.
„Když se podíváme na bolest a nespravedlnost vůkolního světa, musíme dojít k nevyhnutelnému závěru, že Bůh je násilník."“Mark Twain
Spisovatel a univerzitní profesor Dale Stewart, jeden z hlavních hrdinů Simmonsova slavného hororového románu Temné léto, se po desítkách let vrací do Elm Havenu.
V místě, kde prožil své dětství, nyní hodlá čerpat inspiraci pro...
Když to začalo, bylo léto, psal se rok 1960 a Daleovi Stewartovi bylo 11 let. Během onoho léta se z nevinného chlapce stal chlapec poznamenaný temnotou a zdálo se, že se jí už nikdy nezbaví. Po čase to začalo vypadat, že přeci jen zapomněl, ale jak stárnul, stále víc a víc se smyčka stahovala, až jednoho dne otevřel oči a zjistil, že se musí opět vrátit tam, kde to všechno začalo, zpátky do Elm Havenu.
Nyní je Daleovi 51 let a míří na farmu, kde zemřel jeho kamarád z dětství, aby zde strávil několik měsíců. Stal se z něco sice profesor a spisovatel, ale vzato kolem a kolem jeho život nestojí za nic. Má za sebou rozvod, neúspěšný pokus o sebevraždu a trpí depresemi a stavy úzkosti. Neví sice proč, ale v nitru cítí, že tady, na okraji Elm Havenu, daleko od všech a od všeho, buď svoje problémy vyřeší a začne nový život, nebo dospěje na jeho konec a zlo vyhraje.
Kdysi v létě tady nejchytřejší člen Cyklohlídky přišel o život v pouhých jedenácti letech, chlapec jménem Duane McBride. O jednačtyřicet let později se sem Dale vrací, aby napsal svůj nejlepší román, ale netuší, že zde číhá temná minulost v podobě duchů, přízraků a démonů, kteří budou usilovat o zbytky jeho zdravého rozumu. Co dělat, když se ocitnete na opuštěném místě, okolo vás zuří zima a vy nejste schopni poznat co je skutečné a co ne? Dá se to vůbec přežít? Přečtěte si tento titul a možná dostanete odpověď.
Neseš si něco temného. Myslím, že něco z dětství. Něco co tak úplně nepatří do našeho světa...
Simmons je často přirovnávaný ke Kingovi a musím říct, že právem, protože s každou další jeho přečtenou knihou se utvrzuju v tom, že je to literární génius. Jeho práce s postavami je pečlivá a detailní, zkrátka hotový koncert, už jen kvůli tomu je radost číst jeho knihy a Zimní přízrak není výjimkou. Vzhledem k tomu, že se příběh točí hlavně kolem Dalea, dostává zde jeho charakter obrovský prostor a Dan toho náležitě využívá, vlastně by se dalo říct, že je to téměř taková duševní "one man show" Dalea Stewarta. Zajímavé je taktéž zakomponování zesnulého Duana do příběhu, ale víc prozrazovat nebudu.
Zimní přízrak je hutným psychologickým dramatem s typickými Simmonsovskými prvky hororu a nadpřirozena. Příběh i postavy v něm se prolínají s Temným létem, ale jestli jste ho nečetli, zážitek vám to nezkazí, spíš je to takový bonus pro ty z vás, kteří s ním měli tu čest. Ptáte-li se, jestli je tento titul právě pro vás, velice jednoduše vám odpovím: jestliže se vyžíváte v pomalejším, plíživějším tempu a užíváte si vykreslování charakterů postav opravdu do hloubky, berte tento titul všemi deseti, vy ostatní se nejspíš budete nudit. Já se rozhodně nenudil a bylo mi ctí znovu zavítat do Elm Havenu, společně s Dalem a Duanem.
