Billy Summers E-kniha

Premisa je solidní, představení postav dokonalé, ústřední charakter instantně sympatický. Celé to odsýpá, nájemný vrah se připravuje na svůj poslední job, karty jsou rozdané. V té chvíli přijde první krize. Příběh se zastaví. King začne přešlapovat na místě. Očividně neví jak dál, a tak začne dělat z prdu kuličku. Není ale troškař, proto vytvoří celou novou retrospektivní dějovou linii. Zpočátku to funguje, propůjčuje to hlavní postavě hloubku, bezva. Jenže se to po chvíli zají. A tak mistr vymyslí něco dalšího, a zdržuje a zdržuje. Celý dominantní střed knihy je skákání tam a zpět po nových postavách a dějových liniích. King hledá nějaký směr, tápe, ale je mu líto přestat psát. Občas, když už je to neúnosné, si přeci jen odskočí k původní premise. Nikdy to ale netrvá dlouho. Nejednou má člověk pocit, že místo jedné knihy čte 3 různé bichle zároveň. Stephen King samozřejmě umí a o kvalitní řemeslo není nouze. Jako celek je to ale zážitek neuspořádaný a neřízený. K tomu všemu se ústřední postava Billyho Summerse pod tím náporem začíná trochu kroutit a ztrácí pevnost. Když už je King fakt v háji a věc není možné déle natahovat, zachrání se tím nejhorším způsobem. Odloží původní dějovou linii o nájemném zabijákovi stranou a začne stavět úplně nový příběh točící se kolem jedné z mnoha naplavených postav. Působí to pitomě a chaoticky? Samozřejmě. Ale nějakým zázrakem to nakonec celé funguje. Pohromadě to udrží závěr. Ten se Kingovi, očekáváním navzdory, podařil důstojně. Svázal v něm své rozhárané myšlenky do překvapivě konzistentního celku. Bohužel za to zaplatí původní dějová linie o nájemném vrahovi. Ta vyzní mělce a má problém utkvět. Její postavy jsou postupně redukovány až na dřeň, stal se z nich komparz v úplně jiné hře. Aby si to udrželo poutavost, začíná King využívat provařené, leč fungující klišé. Hlavní housle ale nyní hraje ona nová hlavní dějová linie, kterou začal stavět až někdy v půlce díla. Její závěr je poetický a skýtá i nečekanou originalitu. Vážně, na tu hrůzu velký respekt. Billy Summers po sobě ale i tak nechává spoustu bordelu. Nevyužité motivy, odhozené postavy, zaniklé linie, logické přešlapy. A taky pachuť neuvěřitelnosti ulpívající na charakterech, které byly napasovány násilím do poloh, kam původně nepatřily. Asi jsou to věci, které jsme si zvykli Kingovi v hororech odpouštět. Pro žánr thrillerů, postavený mnohem více na důslednosti a promyšlenosti, je tohle free-stylové psaní ale nedostatečné.

Po delší doba zase kniha od mistra, která mě dostala. Příběh napínavý, akorát rozvětvený, najdete několik odkazů na další jeho knihy a příběhy. Samozřejmostí je - pro mě - nečekaný konec. Billyho jsem si zamilovala.

Moje první kniha od spisovatele Kinga byl právě příběh nájemného vraha Billyho Summerse. Od několika lidí jsem slyšela, že King má specifický styl psaní, a samozřejmě že to tak také bylo. Ze začátku knihy jsem si myslela, že si na styl psaní asi ani nezvyknu, ovšem realita byla vskutku jiná. Knihu bych popsala jako odlehčené, ale zároveň velmi dramatické psaní. Dokonce jsem se dostala do fáze, kdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Příběh nájemného vraha se mi velmi líbil, ale i přesto si odnáší 4/5 hvězd. Od konce knihy jsem možná čekala něco víc, něco co bude víc dramatické, jako celá kniha. Určitě, pokud jste od Kinga nikdy nic nečetli, tak bych se nebála sáhnout zrovna po tomto díle.

Takýto príbeh som od Kinga nečakal. Rukopis autorov, ale námet a zápletka dosť netradičné. King píše buď psychologické thrillery alebo horory, toto nie je ani jedno. Čo neznamená, že ak máte radi Kinga, toto by ste možno mohli vynechať. Naopak.

Zabiják, který čte Zolu, skrývá se po poslední prácičce jako šváb a čte Iana McEwana. Jo, Kingovi se to opět povedlo, nedávám plný počet protože King, ale protože Billy Summers, který u kukuřičného pole v zapadajícím slunci zmíní Krvavý poledník. Nyní to vyzní ještě mocněji, jako pocta Cormacovi McCarthymu. Tolik pro doporučení na další četbu. Nájemný zabiják, který vezme poslední job a pak chce jít do důchodu, ví jak to v jeho branži chodí, takže když začne cítit, že něco úplně neštymuje, začíná závod s časem. Jeho "cíle" byli vždy špatní lidé, jenže takové zakázky nedomlouvají dobří lidé. Nu a ti co je plní, už vůbec ne, že? Jenže pak přestane číst knihy a začne jednu knihu psát. Velmi silný moment, kde se dozvídáme něco z minulosti. Nemám od Mistra přečteno mnoho knih, takže jsem jistě mnoho narážek nepostřehl (až na mávajícího Klauna). Ale co mohu říct, že zatím mě jeho knihy pohltily a těšil jsem se na další čtení. Doporučuji.