Recenze na knihu
Kolik barev má štěstí Phyllida Shrimpton

Algernonovi je devadesát let a žije sám svůj vcelku spokojený život. Ale jen do té doby, než se k němu přistěhuje jeho dcera Helena s vnučkou Annou. S Helenou se navíc před lety rozhádal a svou vnučku vidí poprvé v životě. Jak dopadne soužití tří generací pod jednou střechou? Najdou společnou řeč? Toto byl tak milý příběh! Upřímně, knihu jsem si vybrala jen díky krásné obálce, ale samotný příběh uvnitř byl doslova kouzelný. Díky anotaci vám hned naskočí knihy jako Muž jménem Ove nebo Příběh Arthura Truluva. Ano, jsou si určitě podobné a podobný příběh tu byl vyprávěn již stokrát, ale přesto je tento jiný a krásný a já se od něj nemohla odtrhnout. Okamžitě jsem si zamilovala vnučku Annu. Tím, jaká byla, mi připomínala mou dceru a díky tomu jsem měla k příběhu hned blíž. Příběh je to milý, úsměvný, smutný i dojemný. Je ze života a spousta radostí i starostí vám tak budou blízké. Čeká vás spousta tajemství z dědečkova života a nebude chybět ani dobrodružný výlet za minulostí. Je to kniha, která vás rozhodně pohladí po duši. Pokud chcete něco milého, krásného a odpočinkového, rozhodně potřebujete barvy, které vám přinesou štěstí.