Ílion

Ílion rozhodně není žádná oddychovka. Místy je to čtení neuvěřitelně hutné, vyžadující plnou čtenářovu pozornost, i proto, že důležitá informace se může skrývat v celkem nenápadném rozhovoru nebo v sotva postřehnutelné nebo vyzdvihnuté myšlence některé ze spousty postav. Tato kniha zkrátka nabízí prostě monstrózní příběh, pokud se to tak v kladném slova smyslu dá definovat, a na šesti stovkách stran ani zdaleka nezodpoví všechny otázky. Otevřený závěr je pak jasnou pozvánkou k další cestě až na samotný Olymp, kterou si rozhodně nenechám ujít.

Vyborne sci-fi z pociatku komplikovane, ale vyborne sa vyvyjajuce

Po nezvykle dlouho trvajícím WTF momentu, kdy prvních 50 stran absolutně netuším, o co jde a co se děje, se pomaličku začnou tři dějové linie přímo či vzdáleně propojovat a i přes občas slušně náročné čtení (zdejší fyzikální pojednání se ani nesnažte chápat, prostě čtěte dál) dávat smysl. Příběh je celkem složitý a začíst se trvá déle, ale je zcela originální a nápaditý a jak chytne, už nepustí.

Po překonání pomalejšího rozjezdu se z knihy stává jízda na rychlodráze. Pro mě tento první díl překonává knihy ze serie Kantos Hyperionu. V knize také narazíte na velmi příjemný a inteligentní humor.

Homér, Shakespeare, Proust a další v jedné sci-fi knížce? A dá se to číst? Zdá se to být neuvěřitelné, ale ano. Zpočátku mi trochu trvalo se začíst, ale jsem ráda, že jsem nepřeskakovala - pomalejší "rozjezd" byl skvělý k seznámení se s postavami (a že jich je) a také s jednotlivými příběhy, které se postupem času stále více propojovaly do jedné dějové linky. Doporučuji k přečtení, rozhodně. A já si dám druhý díl, Olymp. (A možná taky znovu sáhnu po Homérově Íliadě...)